sobota 24. května 2014

     Jsem si jistý, že služka mě již nikdy nikam samotného nevyšle. Myšleno jakože bez její přítomnosti, protože stejně jako minule jsem dnešek vzal do své vlastní režie. A dařilo se mi náramně, takže první věc, které se služka na závodech dočkala, bylo, že dostala vynadáno za mé chování a že prý já už nikdy nikam nepojedu.

     Což by mi, mezi námi chudáčky koníčky, vůbec nevadilo. Prosím se snad já někoho o to, abych furt někam trapně cestoval?

     Ale popořadě.

     Nelíbilo se mi, že jsme museli spát ve stáji, kvůli avizovanému krupobití. Ale tak budiž, protože počasí v noci opravdu řádilo, ale tím spíš se mělo ráno zohlednit, že my zvyklí na celodenní pohyb bychom se měli jít pohybovat na pastvinu a ne, že nás dostrkají do vleku a pojede se na závody.

     V rámci nakládání do vleku jsem zkoušel vyjednávat, akorát že Monika není úplně ten pravý typ na vyjednávání. Moc prostoru k vyjádření vlastních pocitů mi nedala, a když pak ke mně do vleku šoupli Mela, který mě na pastvině velmi rád šikanoval, pochopil jsem, že jde o život.

     A tak museli hned v první vesnici zastavit a jít za mnou, protože jsem protestoval, a to tak že hodně. A vlastně byla docela klika, že na závody to bylo kousek, protože jinak by mě Monika z vleku vyložila a Kibicka by se mnou zpátky musela jít pěšky.

     Další nechutná záležitost mě čekala po příjezdu na závody, protože jak jsem byl rozhořčený a tudíž zpocený, Monika mě odvedla opláchnout. A nemusím asi dodávat, že teplá voda není automatickou záležitostí všech mycích boxů, takže jsem hned po ránu slíznul ledovou sprchu a vypadalo to na naprosto příšerný den.

     Ale nakonec to až tak strašné nebylo. Prostředí jsem znal, navíc dorazila i služka s Frostem, a společně s početným fanclubem Kibicky, pro kterou to byly vůbec první oficiální závody v životě, mi vytvořili nejlepší diváckou kulisu. Akorát ještě kdyby Kibicka neopustila soutěž předčasně, protože za překážkou číslo šest jsme se rozdělili na dva různé elementy a to prý parkurová pravidla nepovolují. Přitom já jsem se jí neprosil, aby mě opouštěla, to vzešlo ryze z její vůle.

P1600999

     Služka Kibicku hlasitě vychválila, že prý super, že je to rozhodně zlepšení, protože na posledních (byť neoficiálních) závodech Kibicka vystoupila ze sedla hned za trojkou, takže si vylepšila skóre o plné tři skoky, a že ať si z toho nic nedělá, protože šestky jsou velmi zákeřné už z principu. Na tom něco bude, protože v dobách našich začátků se služkou to byly právě překážky číslo šest, které služka v rozeskakování buď vynechávala, nebo je skákala navíc, anebo jsem je ukopnul ještě v základním kole.

     Do druhé soutěže Kibicka vstoupila s cílem DOKONČIT, i kdyby se zbořil svět. Svět se naštěstí bořit nemusel, přeskákal jsem jak základní kolo, tak i rozeskakování a docela to mělo šťávu, i když jsme se do první desítky nevešli. Nicméně euforie, s jakou Kibicka projela cílem, by vydala na vítězství ve Velké pardubické.

P1610026

     Takže úkol splněn.

     Na zpáteční cestu mě do vleku zavedla služka a vevnitř mi kladla na srdce, že jestli budu prudit, tak že ona se to dozví a že pak budu ve vleku trávit 2/3 dne a to společně s krávou, abych se naučil slušně chovat.

     Z této představy jsem k smrti vyděšen a nevím, co s tím.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: