středa 2. července 2014

     A nebudu.
     A nebudu chodit na otěži.
     A už vůbec nebudu chodit se sníženým krkem, protože já jsem chudáček koníček, který měl minulý týden bebí a takoví prostě pracovat nebudou.

     Nicméně píle a snaha se služce upřít nedají, protože vydržela docela dlouho, vyjednávat. A v ne úplně jednoduchých podmínkách, protože tentokrát jsme na malou jízdárnu vyrazili až po její pracovní době, což znamenalo sami. Plus fakt, že Štěpánka s Béruš šli na vycházku, akorát že do terénu, a jelikož jsem je viděl, jak odcházejí od nás PRYČ a já za nimi nesmím, dal jsem to služce patřičně vyžrat.

     A prostě nebudu.

     A tak jsme čtvrt hodiny chodili krokem, jakože změny směru, vlnovky, ze středu a další nesmysly, kterými mě služka hodlala oblbnout, abych neměl čas řešit, kolik kilometrů, za jakého počasí a v jak dostupném dosahu se zrovna nalézá Béruš. Pak jsem předstíral, že neumím naklusat, že znám akorát nacválat, protože cválat já ještě nesmím, a když jsem horlivě ignoroval holeně a ona si jakože nic vzala do ruky tušírku, nezbylo než vyrukovat se zaručenou a fungující taktikou „jelene, jelene, oči máš zelené“.

     A tak když chtěla naklusat, nahodil jsem krk na jelena a že to jinak neumím. Většinou to vydržela pár metrů, než jsme přešli do kroku a mohla si mě upravit podle svého debilního modelu se snížením krku, a že budeme ještě chvíli uvolňovat v kroku a pak že to zase zkusíme a že to určitě bude lepší.

     Nebylo.
     Nejsem tady nikomu pro legraci.

     A jestli ji baví hodinu uvolňovat v kroku, protože to rychleji nepůjde, tak prosím, já to těch pár desítek minut přežiju.

     Váš chudáček koníček

WP_20140705_022




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: