pátek 4. července 2014

     Jsem zhnusen.
     A to veškerými okolnostmi mé bílé existence.
     A může za to jak jinak než moje služka.

     Přece jen včera to vypadalo vesměs nadějně, po mé naprosto dechberoucí defenzivě, protože cvičitelka se na mé „jelene, jelene, oči máš zelené“ v klidu dívat nedokáže. Bylo naprosto v pořádku, že za to vynadala služce, nikoliv mně, a vynadala jí dost. A že prý pod Kibickou jsem chodil už pěkně, zatímco tohle je hrůza hrůzoucí, další podobné řeči, však už to znáte.

     A stejně tak bylo naprosto v pořádku očekávat, že pokud pod dětmi chodíte fakt jakože děsně (dle mínění dvounožců), tak že už pod žádnými dětmi chodit nebudete, minimálně do doby, než se bílému koníkovi zahojí zapařeniny na týle.

     Jenomže to by vaše osobní služka nesměla být kráva!

     To se ví, že když přijela, tak už z dálky nadšeně mávala beránkem (jakože návlekem z pravé beránčí kůže, protože služka by skutečného beránka neunesla). A že s tímhle by to jít mohlo a hned mi to s cvičitelkou navlékly na nátylník a už jim nic nebránilo na mě vrátit gog.

     Jak já ten gog nenávidím, to se snad ani popsat nedá.

     Navíc cvičitelka služku nabádala, aby si mě vzala, až dojezdí děti, ale služka správně podotkla, že první týden mám mít lehkou práci a že půlhodina lehkého klusu s krokem bude na dnešek tak akorát.

     Nicméně ani tahle skutečnost nemění nic na faktu, že služka má u mě pořádný černý puntík, a jestli si myslí, že si to vyžehlí, tak to tedy nevyžehlí.

     Váš chudáček koníček

WP_20140705_016




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: