sobota 5. července 2014

     Zmokli jsme, ráno, jakože hodně.

     A čekali jsme s Béruš vzorně seřazeni u vchodu a klepali jsme si na pomyslné hodinky, protože její milost služka nikde a nikde.

     A ještě se nám smála, trubka, že máme takový správný výraz zmoklých slepic a že je na nás roztomilé pokoukání.

     Je blbá.

     Většinou se do stáje nehrnu, protože do stáje si dopoledne chodí odpočinout jen Béruš, zatímco já mám mnohem důležitější úkol a to z první ohrady monitorovat a patřičně hlídat všechny zdejší kobyly. Co si budeme namlouvat, beze mě by to tady nefungovalo, ale ranní okolnosti mě donutily situaci lehce přehodnotit, protože přívalový liják byl fakt brutální a jak všichni jistě víte, bílý koník NENÁVIDÍ studenou vodu.

     Bohužel moje služka je bezpáteřní tyran. Do stáje mě sice vzala, ale jen proto, aby nezmokla, protože do stáje to bylo blíž než na mou denní pastvinu! Dostal jsem snídani, a jakmile přestalo pršet, naprosto nemilosrdně mě vyšoupla ven, že prý já smrdět ve stáji nebudu, že má kydání přebytek.

     Je naprosto hnusná!

     A ty její snahy se vtírat, jakože „dám vás úplně dozadu, protože kluci nahoru žrát nechodí, tak to tam můžete vypást“ mě opravdu nedojmou, takže jsme najust a natruc nahoru nešli a oxidovali jsme u vchodu, jak se sluší a patří. S výhledem na holky, jak jinak.

     Počasí neztratilo na výkonnosti ani bod a opět služku totálně převezlo. Od oběda mělo bouřit a lít, takže služka všechny holky vrátila do stáje, takže už nebylo co sledovat, a samozřejmě svítilo sluníčko a nespadl ani příslovečný náznak kapky. Teprve až když mě osedlala a chystala se se mnou na jízdárnu, se nad námi líně usadil černočerný mrak, který služku vyloženě provokoval, protože se tak jakože roztahoval a zase smršťoval, sem tam si cmrndnul, asi by se neřeklo, a tímto způsobem služku dusil celou tu hodinu, co jsme pod ním šaškovali. A když měla služka odježděno, se teprve rozhodl, a zamířil na sever, kde proběhl lijákový konec světa, jak služce vyprávěla hlídačka, která odtud přijela.

     A pak že počasí nemá služku rádo. Neměla by si tolik brát k srdci provokace, o tom to je. Jako třeba večer, kdy služka deset minut zkoumala radar a různé předpovědi počasí, aby nás nakonec v pražícím podvečerním slunci odvedla na noční pastvinu, načež se zatáhlo a nad hlavami se nám potkaly hned tři bouřková mračna, jedno hezčí než druhé.
Čirá provokace, protože znovu nespadla ani kapka. Za což jsem rád, protože já to fakt nesnáším.

     Váš chudáček koníček

WP_20140705_001




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: