úterý 8. července 2014

     Jsem rozlícen.

     Protože já ji moc dobře slyšel! Říkala, že když už tedy pořádně zapršelo, tak by vůbec nebylo od věci vyrazit konečně také ven, jakože si zacválat.

     Chápete, cválat… Venku… Na louce…

     A výsledek?

     Lonž. Prostě a jednoduše lonž. Žádná travička pod kopyty, bubáci v křoví, svištící vzduch kolem uší a nepotlačitelný podnět ke kozlování. Lonž. V podstatě nejhorší alternativa, protože nic odpornějšího než lonž v žebříčku tyranie není a marně si lámu svou bílou chudinku hlavičku, čím jsem si tohle zasloužil. Vždyť minulý týden jsem byl hodný koník, myslím, že ve čtvrtek. Nebo v pátek?

     A ona na mě služka takhle, nechutně a ohavně.

     Tak jako pravdou je, že projevila snahu se ospravedlnit a sváděla vinu na bosse, že prý to on ji fyzicky vyřídil, protože celé odpoledne v tom ukrutném parnu běhala po velké jízdárně a stavěla a posléze rozebírala takové ty dlouhé gymnastické řady, dohromady pro tři koně, a mezitím odbíhala sedlat a posléze odstrojovat.

     A dobře jí tak! Aspoň na vlastní kůži okusila, jaké to je muset běhat po velké jízdárně. A ještě by měla být ráda, že na sobě neměla sedlo a jezdce!

     Faktem je, že zbědovaně vypadala, protože v práci byla od půl sedmé a teprve v půl šesté večer si došla pro mě, jakože musíme aspoň něco málo udělat. S čímž tak úplně nesouhlasím, protože já s neplánovaným volnem problém nemám, ale trubka se opět aktivně přihlásila na nějaké závody, letos myslím už v pořadí sedmé, na které jakože fakt chtěla.

     Tak jestli si blbka myslí, že to vyjde, v letošním nic přejícím všem… To je její problém. Hloupé je, že v tom figuruji tím pádem i já.

     A přitom bych se mohl celé dny válet, když se stejně nakonec nikam nepojede.

     Váš chudáček koníček

WP_20140708_005




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: