čtvrtek 10. července 2014

     Psal jsem vám vůbec, že trubka dala všechno moje žrádlo Melovi?

     Fakticky, přesně tohle udělala.

     Mám totiž období „nežeru“, což je má privátní záležitost, se kterou si budu nakládat tak, jak já uznám za vhodné. A je pravdou, že to lehce souvisí se skutečností, že když mě naposledy postavili na váhu, baflo na ně číslo 500kg, což je o půl metráku víc, než mívám. Ale tohle přece služce nedává právo dávat MOJE žrádlo jinému!

     A nějaké lhůty a data spotřeby mě fakt nedojímají, všechno je to odporná konspirace.

     A tak si Mel žere moje řepné řízky, mou vojtěšku a moje extrudované lněné semínko. Já sice dostávám müsli, jako náhradu, ale jenom trošku, což je jasný důkaz, jak služka znevažuje péči o vlastního chudáčka koníčka, zatímco těm cizím sprostě podstrojuje.

     Ale nemusel jsem pod sedlo, dneska, což nemělo chybu. Docela paradoxní situace, protože jsme spolu s Béruš odpoledne spáchali bahenní harakiri, a to v takové podobě, která už byla bez sprchy neřešitelná, protože kdyby na nás tohle zaschlo, už by nás z toho nikdy nikdo nevysekal. Služka mě většinou nekoupe, protože jí je líto repelentu, který na mě vydatně vylévá, ale v tomhle případě nemělo smysl doufat, že ve vrstvě mazlavého jílu repelent vydrží, a tak nás osprchovala oba. Za neustálého nadávání, že ji zdržujeme, a že tohle si vypijeme. Přitom boss se strašně smál, když nás uviděl, on totiž má smysl pro humor. A také pro (ne)lidovou tvořivost, na rozdíl od služky.

     A tak jsem byl v podvečerních hodinách čistý až hrůza, tudíž příprava na ježdění by služce trvala pár minut, kdyby se ovšem odhodlala. Stála tam, dívala se na mě, a prohlásila, že dneska na to po jedenácti a půl hodinách v práci fakt fyzicky nemá.

     Že by konečně pochopila?

     Váš chudáček koníček

WP_20140709_006




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: