pondělí 14. července 2014

     Seriál „služka by ráda na závody“ pokračuje, díl osmistý dvacátý třetí.

     Původní plán, který obsahoval dvoudenní Roli, kdy bych stejně jako vloni byl rozdělen dvěma jezdcům (sobota by patřila Kibicce a neděle služce), zkrachoval v momentě, kdy pořadatelé naprosto nepochopitelně přesunuli jedinou služčinu soutěž na sobotu. Vyvstalo hned několik problémů, protože skákat ráno s Kibickou a čekat do večera na služčinu soutěž, bylo uhozené na hlavu, takže služka Roli automaticky škrtla a že se připojíme k výpravě do Zduchovic. Zduchovice se jevily naprosto skvěle, protože se mělo jet v pátek, i soutěže byly naprosto ideální.

     A tak když boss přišel dnes služce opatrně oznámit, že by po náročném týdnu Zduchovice potřeboval odpískat, a také jestli by služce nevadilo nahradit je Mariánkami příští víkend, nezbylo služce než situaci s povzdechem přijmout a doufat, že se posunutí termínu nevleze do dalšího průseru typu „milá služko, ty totiž letos závodit nebudeš, tak se s tím konečně smiř“.

     Osud je totiž vtipný mecenáš. Celou zimu služka doufala, že mě bude moci mít v práci, aby se se mnou mohla korektně připravovat v dokonalých podmínkách, nikoliv formou improvizací kvůli počasí, a její dosavadní letošní výsledky jsou mírně (mírně víc) rozpačité. Že prý tady v práci akorát ze sebe přede všemi děláme debily, jak hlasitě prohlásila před kovářem, ale s tím bych si dovolil nesouhlasit. Já se jí přece neprosil, o všechny ty moderní renovace. Přiježděný jsem nikdy nebyl, nejsem a nebudu, tečka.

     A přitom ona by tak ráda, abych tak aspoň navenek vypadal. Den co den hledá způsob, jak mě k tomu přinutit, a jakmile vyrukuje s postupem, kterým mě obelstí, hravě najdu protiútok, jako třeba dneska. Hloupé je, že i když služka obden opouští jízdárnu se slzou oku a otázkou, o co se tady vlastně snaží, stejně to nazítří zkusí znovu.

     Už je s tím fakt otravná.

     Váš chudáček koníček

WP_20140707_003




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: