úterý 15. července 2014

     Život je boj.
     Dávám to služce najevo dennodenně, ale ona ne a ne to pochopit. 
     Třeba dneska na jízdárně.

     Koho zajímá, že má služka bolavou ruku?

     Mě třeba ne. Vlastně je mi to naprosto ukradené, protože pokud ji něco bolí, vůbec by neměla do sedla lézt. Její problém.

     Na druhou stranu je pravdou, že mi na vyjednávání stačilo půl hodiny, což je o polovinu méně než obvykle. Ne, že by to služka vzdala hned v začátku, protože bojovala jako lev a snažila se všemi možnými způsoby mě zmanipulovat, abych spolupracoval, ale s tou rukou měla ještě menší šanci na úspěch a tak jsem jízdárnu opouštěl v pozici „já jsem tady král“ a „já jí takhle chodit nebudu“.

     Ono jí to třeba jednou dojde, že přiježďovat ostřílené mazáky typu já je ztrátou času.

     Už jen aby to netrvalo věčnost, protože nasazení, jakým letos zarputile bojuje, by se měla ze zákona léčit, ideálně s dlouhodobějším pobytem v ústavním zařízení.

     Váš chudáček koníček

WP_20140715_001




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: