středa 16. července až čtvrtek 31. července 2014

     Asi mám dar od Stvořitele, a to upínat veškerou pozornost na sebe.

     Akorát ne zrovna podle modelu, který by se zamlouval služce. Ta by si to představovala naprosto jinak. Jenomže ona si všechno představuje děsně jednoduše a nejraději by mě viděla jako top hvězdu, která všem vytře zrak na úplně všech závodech.

     Tak jako zraky jsem všem vytřel, ale na závodech k tomu jaksi zrovna nedošlo, protože na závody jsem vůbec nedojel.

     A přitom jsem měl. Byl jsem přihlášen hezky s předstihem, abych startoval mezi prvními, dokonce jsme se služkou zvládli potrénovat pod vedením bosse, a to byly hodiny, které bavily i mně, protože se chodily cvalové kavalety a další gymnastické vychytávky. Tedy ne, že bych práci pod sedlem miloval, až tak brutálně jsem psychicky neklesl, ale co si budeme namlouvat: já jsem šikovný koník a všechny bossovy úkoly jsem s nadšením plnil sám, zatímco služka se ne a ne chytit. A nemusím asi dodávat, že jsem si to náležitě vychutnal, protože já byl za génia a ona za blbku, a tak to má být.

     A zatímco ona fyzicky i psychicky umírala, já jsem byl bossem vychválen do nebe.

     Konečně!
     Konečně někdo náležitě ocenil mé kvality. 
     Chudáček koníček aby se jinak chválil sám…

     Nicméně pointou tohoto souhrnného zápisku je, že absolvované tréninky služka nezúročila, protože Zduchovice boss odpískal a do Mariánek se nedalo dojet po kopytě. Pravdou je, že za poslední přepravní extempore se mi služka pomstila, a to naprosto hnusně, musel jsem obden nastupovat do přívěsu a zůstat v něm stát. A to prosím na vyslání gestem, tedy žádné přemlouvací a natlačovací manévry. Nejpotupnější na tom bylo, že služka nikam nepospíchala, takže jí bylo naprosto fuk, jestli mě bude nakládat dvě minuty anebo hodinu a půl, a s tím nemělo význam bojovat. V téhle situaci jakékoliv vyjednávání ztrácí šťávu, takže jsem jí tam raději lezl hned a počkal, než vydá pokyn k vycouvání, abych tu trapárnu měl co nejrychleji za sebou.

     A jednou jsem jí do otevřeného přívěsu vlezl dřív, než mi stihla dát najevo, že dneska ne, že nastupovat do vozíku ve chvíli, kdy nás z pastviny vede tři najednou, není zrovna optimální. A já se zrovna tak snažil…

     Den před odjezdem na naše první závody, na něž jsme byli plně připraveni (což je samo o sobě krajně podezřelé, letos), služka poprosila bosse, jestli by mě mohl povozit v přívěsu, aby se ujistila, že je všechno v pořádku. Jenomže ono to nebylo v pořádku! Nastoupit jsem sice nastoupil, nejvíc hodný bílý koník naprosto ukázkově, ale jakmile se souprava rozjela a zatáčelo se doprava, odmítl jsem se chovat jako hodný bílý koník a že tohle tedy ne.

     Přece si nebudu kazit léto, závodama.

     Váš chudáček koníček

WP_20140709_001




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: