čtvrtek 13. ledna 2011

Komu není rady, tomu není pomoci.
Chtěla jít mermomocí jezdit?
Ano, chtěla.

A tak zmokla. Ale jako fakt hustě, protože od chvíle, kdy mě násilně a velmi (opakuji: velmi!) brutálně vyrvala ze stáda, se z nebe valily potoky vody. A jestli ona doufala, že to třeba skončí... Inu, neskončilo. Ceďák zesílil a byl doslova a do písmene hustej.

Ale ona byla hustá celá vycházka. Zamířili jsme na západ, jakože směrem k farmě, kam já tedy opravdu nerad, takže bylo nutné urychleně vypracovat efektivní defenzivu. Hned u prvního plotu, za kterým štěkal pes, jsem zahájil pokus o návrat domů, ale bohužel marný, protože služka si sakra dávala bacha, abych se jí neotočil.

Nejspíš tušila, že mé případné otočení by znamenalo velkou práci s otočením směrem, který žádala ona, a když měla namále, provedla tu nejhorší ohavnost, jaké je dvounožce schopen. Drapla mě levou rukou za lícnici a podržela mi hlavu směrem na západ, takže i když jsem poskakoval a mermomocí chtěl na východ, bez hlavy mě to stejně rychle přestalo bavit. Ono caplovat po pleci a ještě k tomu po ledu nic moc, takže jsem rezignoval.

Ale jako ve střehu jsem zůstal i nadále!

Cesta nic moc, protože ledu je půl metru, takže jsme šlapali sněhem, který byl mokrý a hnusný a po kolena a ještě v kopci, a to já nesnáším, takže jsem hryzal udidlo a neustále jsem vytahoval otěž, jakože jdeme zpátky. Udidlo jsem beztak hryzat musel, protože mám jiné (služka mi zkusila dát dvakrát lomené, co to prý udělá, a s tou peckou na jazyku to je docela švanda, není to nuda, jako s obyčejným jednou lomeným stihlem).

Zatočili jsme pak na louky, že zaklušeme, ale jakmile jsem nasadil tempo „honem vpřed“, služka klus přehodnotila. Dovolila mi to akorát v místech, kde nehrozilo přepadení lesní zvěří, a kde měla jakousi formu jistoty, že v případě odskočení a útěku stihne vzít situaci zpátky do svých nechutných tyran pracek.

Sečteno a podtrženo, nuda. Fakt vopruz. Klusal jsem ani ne půlku vycházky, jinak trapně krokem, ani nic moc nežralo Finy, takže nebylo před čím panicky uskakovat a utíkat.

A po té hodině jsme byli fest mokří oba, což pro mě znamenalo další týrání: nejdřív víchování slámou (slámu má žrát Fin, nikoliv sláma chudáčka Fina) a pak odpocky, aby mě Hanka nemusela kvůli nočnímu dekování sušit. A co vám budu vykládat, sám ve stáji prostě je šílený stres.

Tak snad služku počasí donutí uvažovat ve prospěch chudáčka koníčka, nikoliv jí.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: