pátek 14. ledna 2011

Služka už si asi ve sněhu nezajezdí.
No vlastně by mohla přestat jezdit úplně, když už nemá sníh. Ideální řešení!

Ale jako dnes volno, žádné stresy. Akorát jak bylo relativně pěkně a teplo, poprosila Hanka služku a trenérku, jestli by k večeru nepřijely nás pozavírat do nočních míst a nemuseli jsme tam ještě za světla.

A prý že jo.

A tak po poklidném dni, kdy nás NIKDO neprudil sedlem a jinými nesmysly, večer dorazila návštěva: služka, trenérka, Štěpánka. Fajn, ale bez mrkve, takže vopruz, a nemusím snad dodávat, jak jsme díky vlídnému jarnímu počasí nabuzení k veselému chování. Jako služka poznamenala, že se necítí úplně bezpečně, s huculem na vodítku, které měl pouze kolem krku, ale Hanka tvrdila, že takhle Sama vodí, a tak že prý tedy takhle ano.

Nejdřív převedli mě, z Hobitína do mé noční zahrady, a poté služka odváděla Sama do stáje. Celou dobu držkovala, že čuje zradu, takže když se jí hobit před dveřmi do baráku zapíchnul a že dál nejde, vyzkoušela trenérka do stáje zahnat Sáru. A jak všichni víme, zahánění není úplně bezpečná varianta, takže když kobylka proběhla služce mezi rukama a vyhákla Samovi vodítko, nastala taková ta situace, kterou dvounožci odborně nazývají „tri dni ma naháňali, eště ma nechytili“.

A tak jsme běhali. Já za zdí, takže trenérka propadala panice, že mě nenapadne nic stupidnějšího, než ten val s převýšením metr a půl přeskočit, a Sára házela kozly tak rychle, že služka nestíhala počítat. Prostě něco podobného, co se událo minule, akorát že tentokrát bylo dvounožců víc, takže mé veselé kolegy zavřeli do rohu, a poté je již v ohlávkách odvedli dovnitř stáje.

Taková škoda! Když už je konečně nějaké vzrůšo, tak ho služka s trenérkou takhle pokazí. Jako kdyby nemohly počkat, aspoň chvilku, protože my bychom déle než čtvrt hodiny určitě nelítali.

Tak snad příště.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: