středa 5. listopadu 2014

     Špatná taktika, z mé strany.

     Válení jsem dnes odbyl, ale jak má zůstat chudáček koníček zaprasený, když na jeho povrch neustále útočí přírodní elementy? Bláto na mém pravoboku opadalo a vydrolilo se, a co je mnohem větší problém, většina zdroje toho přírodního vyschla, takže nebylo kde zjednat nápravu. Navíc služka ve své nebeské hlouposti zahradila kaliště divočáků takovou tou věcí, která se přiklápí na balíky sena, a to není fér.

     A tak jsme aspoň pořádně prozkoumali odplevelené části pastviny. Právě ty části, kde posečený plevel ještě leží a který služka má v plánu odhrnout pryč, a to vlastním pohonem, takže jsme jí do toho pořádně nakadili, aby si denní přísun posilování oživila. A rovněž odbyla s vidlemi v ruce, nikoliv v sedle chudáčka koníčka.

     Hloupé však je, že pointu nejen že absolutně nepochopila, ale ještě jsme za ni dostali vynadáno. A já byl obětí celé té šlamastyky, protože jsem trapně musel pod sedlo, a co ještě hůř, trubce byla zima, takže mě v rámci vlastního zahřátí pořádně vypucovala.

     Všechno moje krásné bláto je fuč a ještě jsem si u toho vyslechl hromadu debilních poznámek. A pak se blbka diví, jaktože má plnou hubu blátivého prachu.

     A jelikož jsem pastvinu plný týden neopustil, nemůže se mi nikdo divit, že jsem situaci psychicky velmi špatně nesl. Protože všechno v okolí žralo Finy! Srdeční zástavu způsobenou popelnicí služka ještě nekomentovala, ale když jsem zkusil vyjednávat, že já přes most asi chodit neumím, zachovala se ke mně naprosto nepřijatelně a i přes její předsevzetí, že ona nebude mluvit jako jejich pan prezident, mě počastovala přízvisky, se kterými žádný chudáček koníček nemá nic společného.

     Jízdárna je naštěstí stále ještě zrytá od hasičů, kteří zde před pár týdny měli cvičení a kteří se neobtěžovali služce ohlásit, že si z jízdárny udělají soukromý tankodrom. Služka se pár minut snažila najít místa, kde by šlo uvolňovat v nějakém pravidelném tvaru, jakože šiška či mírně křivá šiška, zatímco já pilně řešil rušící element, kterým bylo dítě zalezlé do půl těla ve škarpě a které si čas trávilo pokřikováním „HYJÉ! HYJÉ!“ Sice netuším, co slova HYJÉ, HYJÉ znamenají, ale jsem si jist, že šlo o varování a tudíž jsem krizové situaci MUSEL přizpůsobit své chování.

     A podle toho práce vypadala, takže služka to po deseti minutách zabalila, a že tohle nemá smysl a že půjdeme aspoň zaklusat na louky. Jenomže když ona tam veprostřed cesty seděla kočka...

     „Smysluplnou hodinu“ (jak se služka nechala slyšet, při čemž nešlo přeslechnout její extra jízlivý podtón) jsme zakončili návštěvou autoservisu. Nedělám si legraci, ona mě opravdu navedla do servisu, zastavila se mnou před takovým tím velkým heverem, a aniž by sesedla, se pána, který vypadal lehce nechápavě, zeptala, jestli tam mají svářečku, přestože ji musela spatřit ihned. Pán odvětil, že ano, ale koníky prý nesvařují, a služka hned že koníky ne, že koník svařit nepotřebuje, ale že by ona potřebovala přivařit nohu, načež vtipně dodala „na kolečku“.

     A že prý není problém, a tak jsem se od toho cizího pána nechal POHLADIT, tak doufám, že to služka náležitě ocení a kápne z toho minimálně měsíční volno. Protože kdo pak musel půl hodiny jako ta trubka čekat, než se její milost služka ráčí vrátit s již vyvařeným kolečkem?

     Já.
     Mám těžký život.

     Váš chudáček koníček

WP_20141105_009




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: