pátek 7. listopadu 2014

     Pátek, blázni mají svátek.
     A Kibicka narozeniny, říkala mi služka. Ale to se mě naštěstí netýká, beztak bych z toho neprofitoval.

     A naštěstí se mě netýkalo ani ježdění, což je chvályhodné.

     Že by její milost služka šla konečně do sebe?

     Celé odpoledne uklízela naše nejoblíbenější odpočívadlo, tam jak předloni padla ta monstrózní osika, kterou si majitelka Amíka nechala rozřezat na špalky a že ji použije coby topivo. Akorát všem těm špalkům zapomněla dát příkazem, aby se samy srotily a odpochodovaly dolů, na dosah kamnům, takže si tam líně ležely a obrůstaly mechem, svízelí a kopřivami, aby až do toho služka švihne kosou, o tu kosu málem přišla. A také o svoje ručičky, páč si málem zlámala zápěstí, když kosu zvedla a visel na ní špalek.

     Bylo hodně zajímavé služku pozorovat, jak ty obr špalky kutálí a následně skládá k military překážce. Tak trošku to zavání nebezpečím, že si to bude chtít minimálně jednou přeskočit a že k tomu sprostě využije mě, ale na druhou stranu jsem ji jasně a nezpochybnitelně slyšel, že letos už se skákat nebude.

     Tak uvidíme, jestli princezna umí držet služčí slovo.

     Na večeři nás musela hlasitě volat, přestože moc dobře věděla, kde jsme. Tak jsme si zahráli oblíbenou hru „a my dolů schválně nepůjdeme, aby ona musela nahoru, a až bude skoro nahoře, tak ji oběhneme a vesele utečeme dolů a budeme u toho nejvíc kozlovat a prdět a kvíkat, aby za námi zůstávaly co nejdelší brzdné dráhy a rigoly“.

     Protože kdo si hraje, nezlobí!

     Váš chudáček koníček

WP_20141107_023




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: