čtvrtek 13. listopadu 2014

     Poštvala na mě kováře.

     Jako chápete míru mého pohnutí… V listopadu. V listopadu!
V listopadu se přece mají podkovy sejmout, hodit do garáže spolu se sedlem a nechat na to sedat prach minimálně až do dubna.

     Jenomže moje služka je divná, letos několikanásobně. A že mi podkovy nechá, protože potřebujeme chodit ven, a že akorát místo vejčitých dáme na zadní normální pantoflice, když už se nebude skákat.

     Jsem pobouřen.

     A byl jsem velmi pobouřen i během kování, protože jsem musel kvůli ošklivému počasí stát v chodbičce těsně vedle barelu, na němž měl Amík nachystanou snídani a večeři, a to aniž bych směl ochutnávat. Služka se někdy fakt chová jako totální primitiv a neznaboh, chudáček koníček aby se pak postaral o sebe sám.

     Nicméně korektury kopyt jsme oba přežili, i Amík, který je od loňské zimy bez podkov, a já mu to velmi závidím, protože služka ho naprosto nechutně protěžuje, pokud se někde má jít po šutrech.

     Nicméně kování mi zajistilo několikadenní volno, protože se nejdřív musím ošlapat, když už nemám na zadku ortopedické podkovy, a že prý se hned po neděli vrhneme na práci.

     Jsem zhnusen. Nebýt malý bílý koník, tak bliji. V listopadu je tahle fráze podstatně odpornější než kdykoliv jindy. Tak alespoň doufám, že začne pořádně pršet nebo tak něco.

     Váš chudáček koníček

WP_20141113_001 WP_20141113_003




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: