sobota 22. listopadu 2014

     Hrozba hned po ránu.
     Jakože místo snídaně šup vyklusat kopec, ještě k tomu úplně sám a opuštěn, aby její milost služka mohla odfrčet pryč.

     Nerozumím člověčí logice.

     Přece když někam pospíchám, ve smyslu, že tam chci být co nejrychleji, tak je mnohem jednodušší řešení, a to odsunout všechno naplánované a zmizet!

     K čemu je štvanice od božího rána, notabene v počasí, které už nediplomaticky hrozí zimou?

     Mrzlo, děvče, mrzlo.

     Tedy ono mrzlo již včera večer, kdy jej přízemní mrazíky tahaly za nos i končetiny, ale když je děvče nepoučitelné…

     Odnese to chudáček koníček, jak jinak.

     Ale ani Amík z toho nevyklouzl tak snadno, protože i on musel hned ráno do stáje, neboť služka usoudila, že po dobu její nepřítomnosti (což mělo čítat plus minus den a půl) dojde k celosvětovému úbytku vodních zdrojů a že se nahoru MUSÍ vyvézt aspoň sto litrů, abychom měli až do pondělního rána co pít.

     Nejsem si jist, pro kolik koníků to měla spočítané, protože ona je v počtech dost slabá, ale ani to nic neměnilo na faktu, že se ta voda prostě nahoru vyvezla. A bohužel ne sama, proběhlo to jak jinak než za naší, byť ne úplně dobrovolné, asistence.

     Je blbá, mohla odjet o hodinu dřív.

     Váš chudáček koníček

WP_20141122_004




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: