pondělí 24. listopadu 2014

     Nedá s tím zkoušením sedla pokoj.
     Je fakt nemožná!

     Že prý ještě musím ukázat pocení a tak mě vytáhla na takovou tu příšernou vycházku „jdeme do kopce… A jdeme z kopce. A jdeme do kopce…“

     Blbá, no.

     Nemám tyhle zhovadilosti rád, protože mě to akorát tak zdržuje od bytí. Plus skutečnost, že dnešní výskyt mrtvých lidí byl doslova a do písmene extrémní, číhali téměř na každém mém bílém kroku. Což jsem logicky nemohl nechat bez odezvy, takže když jsme šplhali po lesní stezce, služka se několikrát ocitla v ohrožení dekapitací, protože jsme se ne vždy shodli na skutečnosti, kudy vlastně projít.

     Ještě kdyby ona stupeň mého ohrožení chápala. Přece nosí přilbu, takže mi má bílá hlava nebere, proč ona kvůli své hlavě tolik prudí. Bazírovat na nicotnostech, to by jí šlo, ale nechat chudáčka koníčka, aby si cestou načesal jablíčka, to ne.

     K dovršení všeho mizerného bylo v řece neobvykle moc vody, což mě úplně nepotěšilo. Na plavání to sice není, ale nemusím snad podrobně popisovat, co pro mě znamená jakýkoliv střet s ledovou vodou, notabene v zimní srsti. A ještě k tomu dvakrát, protože služka dodneška nebyla schopná si vybudovat vlastní stezku mimo tok řeky!

     Ale tak přežil jsem, což je ze všeho nejdůležitější. A bylo ode mě velmi taktické si dvakrát zakašlat, takže služka okamžitě upalovala do lékárny koupit mi takový ten čaj, který docela i žeru, když je v něm dostatek obilí. Ono totiž když je potřeba, aby se toho čaje vypilo konkrétní množství, tak o to víc do něho dostanete jádra, a to se cení.

     Prostě to mám vychytané!

     Váš chudáček koníček

WP_20141124_023




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: