úterý 25. listopadu 2014

     Borec Amík začal žrát šípky.
     Najednou!

     Hlavně že se nad nimi celý svůj hnědý život ošklíbal. Tedy ne, že bych mu sem tam nějaký ten šípek nepřál, jenomže on teď dolejzá za MOJÍ služkou a somruje. Což je naprosto nechutné samo o sobě, nezávisle na skutečnosti, že všechny ty šípky, co si od služky vezme, měly patřit komu?

     No bílému koníkovi! Protože bílý koník jimi nikdy nepohrdal a vždycky je žral ochotně a rád. A není potřeba dodávat, o jak záslužnou činnost se jednalo, protože já hned tak něco nesežeru, což všichni dobře víme. A služka místo aby si toho patřičně vážila, tak mě takhle odporně a srabácky podrazí!

     Je blbá.

     A až přileze a bude mě na kolenou prosit, abych pozřel nějaký medikament nebo doplněk stravy, zvysoka jí na to hodím bobek. Když si její milost neumí mé velkorysosti vážit, tak holt musí nést následky, přes tohle nejede vlak!

     Evidentně jsem něco zanedbal ve výchově a měl bych to začít urychleně řešit, nebo mi služka přeroste přes hlavu a teprve pak mi nastane skutečné peklo.

     A co nového u nás?

     Po příhodě s hledači kešek (z kterých mrkev ani nic podobného bohužel nevypadlo, přestože vypadali velmi zaníceně, když to tady pročesávali) se nás jala služka ještě víc ohradit, takže teď když k nám chcete přijít a podarovat nás čímkoliv dobrým na zub, musíte projít spletencem různých ohrad a barikád, které spíš než Southfork připomínají bludiště. Služka evidentně našla zalíbení v zasazování sloupků a natahování pásky či lanka nebo drátu, až se nabízí otázka, jestli tohle její nové hobby časem přebije i nutkání jezdit, což bych samozřejmě s nadšením uvítal. A klidně budu v rámci všech těch havárií oplocení nápomocen, pokud jí dělá dobře to opravovat anebo budovat nové, akorát mi musí vypnout elektriku, protože skrz proud se devastuje poměrně špatně.

     Třeba zrovna elektrika puštěná do mé žrací ohrádky, to je ukázkový příklad špatně zvolené marketingové strategie. K čemu je nutné, aby žrací ohrádka probíjela, když Amík tendencemi procházet lankem netrpí? Nažrat se v klidu nažeru, a když v ohrádce nebyl proud, v pohodě jsem si pak lanko podlezl a mohl jsem jít ihned k senu, čímž jsem dvounožcům ušetřil minimálně pět minut času a sto metrů chůze. Zatímco teď musím trapně dupat před lankem a čekat, až mě přijdou z ohrádky vypustit, čímž ničím okolní přírodu, zbytečně se stresuji a hlavně nemohu přiběhnout k novému senu první, což je nepředstavitelné trauma.

     Služka by měla s okamžitou platností naklusat na nějaké školení, aby svůj vztah k bílým koníkům upravila do přijatelných hodnot. Kdo to s ní má vydržet?

     Váš chudáček koníček

WP_20141125_001WP_20141125_007




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: