pondělí 17. ledna 2011

Co my všichni, dneska?
My všichni, tedy já, hobiti, Amík, Béruš a kobylka?
Inu, poštvali na nás kováře. Na etapy.

Ráno u Amíka, to ještě kruciálně mrzlo, a po obědě u Hanky.

Ale jako služka se zachovala moudře a vzala nás do stáje všechny, abych tam měl aspoň hobity, když už se bude týrat. Trošku s kovářem debatovali nad oběma mými zadními chudinkami nožičkami, protože je mám excelentně vyšmajdané, ale služčino úpěnlivé doufání, že ještě napadne sníh, mě od případného okování zachránilo.

Strouhání jsme všichni přežili a světe div se, já ani jeden absces! Jakože nikde. Se zahojeným abscesem se paradoxně vytasil Béruš, měl ho v zadním kopytě a trenérka z toho byla vyplesklá, protože na něm v akutní době nic nepoznala. Možná jak kopyto chladil sníh, tak nebylo nic poznat, a kamínek si našel sám cestu ven.

A musel jsem pod sedlo, že prý kondiční rychlovka. Počasí luxusně jarní, to je pravda, ale služka mu na to neskočila a pořádně se oblíkla. A dobře udělala, protože já pospíchal, jako by mi hořel ocas a na služku tudíž foukalo, ale zase jako byl jsem fakt hodnej kluk! Sice jsem během klusovky služce ani jednou nedal ucho a pořád jsem byl napjatý a ve střehu, ale neuskakoval jsem a nepřidupával.

Tím pádem je logické, že se nekonala ani jedna mrkev, protože trubka ji sprostě zapomněla doma.

No nejsem já chudák?

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: