čtvrtek 27. listopadu 2014

     Včerejší double vycházka na služku evidentně dojem neudělala.
     Což je ryze její problém, já za její duševní rozpoložení odpovědnost nést odmítám.

     Protože házet vinu na mě, to je přesně její model!

     Že prý jsem se choval jako pošuk, na rozdíl od Amíka, a že nebude od věci si určité záležitosti vyřešit právě bez přítomnosti borce Amíka. Což mě samozřejmě netěší, protože nic není tak příšerného, jako jakákoliv vteřina mimo jeho dohled!

     Míru mého těžkého bytí notně podnítila i skutečnost, že mráz si to nějak rozmyslel a odstěhoval se jinam. Jakože mráz s malým „m“, jak by jistě dodala služka, protože ona si doslova libuje ve zdůrazňování mráze s „malým“ a „velkým“, protože na toho s „velkým“ si dělá osobní nárok a ten se hned tak neodstěhuje. Mráz s „malým“ však bohužel sbalil kufry, takže okolní příroda je pro kopyta chudáčka koníčka plně sjízdná, přestože dle kalendáře už by dávno mělo mrznout, ne-li sněžit.

     Prostě je to jako na vztek. A nepomáhá už mi ani pokašlávání, protože služka v útrobách stáje objevila zásoby loňského ječmene, a že prý to je naprosto ideální jádro, ke spařování v průduškovém čaji. Jako nic proti spařenému ječmeni v průduškové směsi, protože tahle forma medikamentu je chuťově v pořádku, ale samotný fakt, jak mi tohle nabourává činnost mého interního odborového hnutí…

     Mám prostě těžký život.

     Váš chudáček koníček

WP_20141127_001




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: