pátek 28. listopadu 2014

     Služka mě dneska naprosto dojala.

     Akorát že v uvozovkách, jak jinak.
     Protože jestli jste čekali story plnou mrkve, jablek, banánů a něžné lásky, jste začteni v naprosto špatném Deníčku.

     Přiřítila se docela brzy, že prý to by sakra nebylo, aby se jí nepodařilo konečně zprovoznit světlo, na pastvině. Když už si dala tu práci a pospojovala všechny ty kabely, co všude možně vedou, protože co se týče spleti kabelů, začíná to tady vypadat jako v jaderné elektrárně, akorát že v té Černobylské před osmadvaceti lety. I když jim to v Černobylu aspoň svítilo, když už nic jiného, zatímco u nás akorát straší ty kabely.

     A naučná přednáška o jednofázovém a dvoufázovém proudu mě opravdu nevzrušila, kýble s nářadím jsem jí kvůli tomuhle fakt nešacoval. A když jsem ten největší kýbl potřetí převrhnul a všechny ty směšně maličké věci zašlápl do bláta, tak po mně služka už poměrně drsně vystartovala, a ať okamžitě táhnu pryč, nebo že si něco zapíchnu do kopyta a že ona fakt nemá čas riskovat takovýhle stres. A slovo „takovýhle!“ zdůraznila víc, než když poučuje ohledně mráze s „malým“ a „velkým“.

     Jakože ona bude MNĚ vysvětlovat, co to je stres?
     Po těch letech v její společnosti?

     Fakt nemám slov.

     Váš chudáček koníček

WP_20141128_002




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: