sobota 29. listopadu 2014

     Tak mráz (ten samozřejmě s „malým m“) se zase tak úplně neodstěhoval, jak jsem se původně domníval.
     Pouze se usadil o pár stovek metrů výš, než bych očekával, ale to samozřejmě nic nemění na faktu, že to je celé od základu špatně.

     Protože k čemu je mrznoucí krajina naprosto mimo náš bezprostřední dosah?

     Služka z této okolnosti také úplně odvařená nebyla, protože se oblíkla dle modelu nemrazivého, a tak když jsme doklusali na dosah hřbitova a dýchly na nás ojíněné stromy, tráva a pole, pronesla cosi o uhm-rveném počasí a že se radši vrátíme. A já bych zrovna klidně pospíchal dál, přestože tam všude číhaly spousty mrtvých lidí, ale zde bych rád zdůraznil, že v blízkosti hřbitova vlastně o nic tak zvláštního nejde.

     Menší radost z našeho návratu měli pejskaři, protože jen co svou smečku pochytali a záhy vypustili, když jsem se jim vzdálil, mohli pejsky chytat znovu, neboť jiná cesta k návratu v těchto malebných končinách není, tedy pokud netoužíte po adrenalinu na namrzlé silnici v plném provozu. A jeden z těch jezevčíků mi dost nadával, což se mi úplně nelíbilo, ale služka mi bohužel dělat machra na malé pejsky nedovolí.

     Nicméně chladné počasí na služku vliv má, ne že ne, všechno jí jde pomaleji. A jak nás už nebavilo čekat, až se její milost ráčí dokončit sbírání bobků do kolečka a vyhrabávání nesežraného sena z bláta, začali jsme se s borcem Amíkem kousat. A docela drsně, a přestože Amík většinou ze vzájemných šťouchanic buď odejde, nebo mě preventivně zbije, tak tentokrát se nadšeně přidal a že si to obohatíme malými svíčkami, hezky naproti sobě.

     Načež se nás služka hrobovým hlasem zeptala, jestli je opravdu nutné se pošťuchovat přímo nad žrací bednou.

     Co je tohle za blbou otázku?
     I když co jiného čekat, od služky.

     Váš chudáček koníček

WP_20141129_004 
WP_20141129_010  WP_20141129_005




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: