pondělí 1. prosince 2014

     Poslední měsíc roku 2014, a naděje na snížení mé neutěšené životní situace beze změn.

     Ani ty pitomé podkovy ne a ne upadnout, a přitom příležitostí by bylo víc než dost, protože bláta neubývá. A co se týče mé duševní pohody, nepomáhá mi už ani kálení do těch nejvíc podmáčených a rozšlapaných míst, protože to jsou přesně ty úseky, ze kterých se služce nedaří vybírat bobky na „jeden zátah“, jak ona říkává.

     Ale tak když už mi nezapomíná připomínat, že má ultra super nové boty, tak ať je pořádně pokřtí hnojem. Koneckonců kdo to má pořád poslouchat? Už jen fakt, že si s velkým nadšením pořídila boty „farmářky Policie“ o lecčem vypovídá. Jestli bych spíš neměl být rád, že se zuřivě nesháněla po modelu „gestapo“, protože to by k ní sedělo mnohem přesněji.

     Prostě mám těžký život, o ničem jiném to není.

     Nicméně i pošmurný pondělek ukázal vlídnou tvář, protože jsme nemuseli pracovat, ani já, ani borec Amík. Po naprosto excelentní ranní honičce s majitelkou Amíka, která jí měla diplomaticky naznačit, že ráno je určené ke konzumaci snídaně, nikoliv k nasazování ohlávek, jsme byli přesunuti do stáje, v níž jsme strávili celý den. Takový pohodový piknik pod střechou, abychom do sakra už nevlídné noci vyrazili nabití energií a s pořádnou zásobou sena, ale ani to služce poklidné spaní nezajistilo, protože v noci se ženili všichni čerti.

     A já nesnáším, když se žení všichni čerti. S počasím jsem největší kámoš, protože co si budeme namlouvat, právě ono mi zajišťuje všechny jízdárenské neschopenky, ale nic se nemá přehánět. Počasí totiž začíná být stejně nerozhodné jako služka. Tak buď sakra budu pršet, nebo sněžit, ne? A ne, že hystericky nasněží deset čísel, a vzápětí se do toho pustí čtvrthodinový lijavec.

     Tady už chudáček koníček nemůže mít pokoji, i když je služka bezpečně vzdálená. Ach jo!

     Váš chudáček koníček

WP_20141201_003




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: