úterý 2. prosince 2014

     Nevím, čím se teď služka bude hlasitě kochat, protože do její krásné nové ohrady popadaly už první stromy, a netřeba pochybovat, že zdaleka ne poslední, protože všechno, co včera z nebe spadlo, zmrzlo.

     A to tak že úplně všechno. Krajina je pokrytá tenkou vrstvou křišťálu, do posledního šípku, což je v mém případě velmi neutěšený stav, protože po téhle verzi úplatku služka nesáhne, když kolem kráčíme. Ale tohle bych ještě přežil, v porovnání s tím, s čím služka vyrukovala bezprostředně po příchodu. Do kopce evidentně utíkala, a to ještě nebylo pořádně vidět, a místo aby mávala kýblem, šla po nás a hned nám hrabala pod deky.

     Zakousnout ji, za to!

     A všechny ty trapné výmluvy, že ona prostě POTŘEBUJE vědět, jak deky ustály tu příšernou celonoční kalamitu, ať si strčí za tu svou trapnou čepici. Existují snad i jiné metody, ne? Ať si tu deku nosí sama, aby měla jistotu, jestli funguje tak, jak je potřeba.

     Nicméně v prvním letošním prosincovém spotřebitelském testu opět bez ztráty kytičky obstála moje nejstarší, nejodrbanější, nejozáplatovanější a absolutně ve skoro až stádiu poločasu rozpadu nejdobitější Cassini, zakoupena v prosinci léta páně 2005. Sice v ní vypadám jako bezdomovec, ale ta deka prostě umí, a kdyby se ještě její milost služka ráčila něco udělat s tím krkem, kudy mi zatéká, protože mi tam je velká, nemělo by to chybu.

     S odchodem do stáje jsme tentokrát problém neměli, protože Amíkova pláštěnka už začínala protékat, a cestou dolů jsme si vyslechli hitparádu služčiných nadávek na počasí, což byl opravdu výkvět. I když já bych na jejím místě byl opatrný, protože počasí během dne přitvrdilo, a přestože jsem měl jít dělat doprovod Matesovi, všude přítomná ledovka nám s Amíkem nakonec zajistila „jen“ odpolední vycházku.

     A právě uvozovky okolo „jen“ mají hlubší význam, protože zatímco Amík si v klidu vezl holčinu, já schytal funkci „vodiče“ a služka všechno korigovala z mého hřbetu.

     A kdo musel chodit skrz zmrzlé větve?
     Já.
     A kdo musel jít po té vždycky horší straně?
     Já.
     A kdo nesměl dělat bordel, jakože vůbec ani trošku?
     Ano, zase já.

     K čemu je vlastně takováhle vycházka?

     Maximálně tak k vzteku. A přitom mrtví lidé okolo byli, i když také pokrytí ledem. Plus fakt, že služka je naprosto ujetá, a že prostě budeme chodit kopečky, dokud ty kopečky chodit půjdou a basta fidli. Přitom by se krásně dalo po rovince ťapkat po silnici až ke koupališti, protože zrovna silnice byly podstatně snesitelnější, než ta hrůza směrem ke hřbitovu.

     A nechala nás ve stáji, přes noc, protože Amíkova deka si postavila hlavu a že prostě neuschne. Čeká nás celonoční vysilující šichta, protože z nové a čisté podestýlky musí být do rána hnojiště.

     Váš chudáček koníček

WP_20141202 P1520298




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: