čtvrtek 4. prosince 2014

     Víte vůbec, proč vlastně napadlo tolik sněhu?
     Protože mám pitomé podkovy.

     Kdy už konečně služce dojde, že soupeřit s počasím nemá smysl!

     A protože nejsem žádné bílé mejdlo, jal jsem se protestovat po svém, pěkně po koníkovsku, a že se služce z těch dvou dek, kterými mě obalila, vysvleču. Najust a natruc, protože sníh taje před očima a takové množství čerstvého bláta nelze ignorovat!

     Což o to, zbavit se jedné vrstvy se mi vcelku rychle povedlo, akorát že co čert nechtěl, zrovna šlo o tu vnitřní, což byla kostkovaná odpocka. A jak se ze mě vysmekla, zůstala viset zaseknutá vzadu na pláštěnce, a co dva čerti nechtěli, šlápl jsem do ní hned po vyválení se, a co tři čerti nechtěli, zrovna jsem měl sněhem obalenou jak tu odpocku, tak i kopyto.

     Takže když služka přišla nahoru, naskytla se jí fascinující podívaná na sněhovou kouli, kterou jsem tahal levou zadní nohou za sebou, a prý jsem u toho vůbec nevypadal šťastně.

     Což je opravdu, ale opravdu hodně divné!

     Je blbá, až to bolí. Takhle se vysmívat chudáčkovi koníčkovi. Těch vteřin, než se ráčila jít mě od toho závaží osvobodit…

     Pak jsme museli oba do stáje, a protože svět prostě není spravedlivý, sedlo jsem vyfasoval jen já, a že tentokrát hodinová vycházka po silnici, protože v rozbředlém sněhu se mi dělají monstrózní podpatky.

     Uniká mi logika služčiných myšlenkových pochodů, protože ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu pohledu, pořád se mi coby nejjednodušší varianta jeví se prostě a jednoduše na práci vykašlat. K čemu je sakra hodinová vycházka po silnici?

     Chtělo by to špetku zdravého selského rozumu.

     Váš chudáček koníček

WP_20141204_001




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: