pondělí 8. prosince 2014

     Mít částečně invalidní služku je nepopsatelná paráda.
     Taková služka totiž nepopadne lopatu a nepraští vás, když ji zadkem odstrčíte od bedny se senem.

     Taková služka totiž tu lopatu ani nezvedne. A to se počítá!

     Jasně že víme, že dneska se zase mělo jít na vycházku, a to jakože oba dva. Velkou zásluhu na faktu, že z toho nakonec úchvatně sešlo, měly i úřady, na kterých se služka ukázkově zasekala, protože pokaždé, když ona zamíří na úřady hned ráno, aby toho stihla během krátkého dne co nejvíc, zamíří spolu s ní na úřady polovina národa.

     Což je vtipné.

     A samozřejmě užitečné, protože my jsme z toho vyvázli bez ztráty kytičky!

     A tak jsme místo vycházky aktivně odpočívali. Vyhazovali jsme ze žrací bedny seno bezprostředně poté, co jej tam služka nanosila, protože hrozba, že nás přiběhne srovnat do latě, byla prakticky nulová, ta byla ráda, že se vůbec může hýbat. A nějaké její proslovy na téma „děti a koníkové v Africe“ a „hlad na vás, neřádi!“ nás opravdu netrápily.

     Život prostě umí být patřičně fajn.

     A ten batoh, který se záhadným způsobem přemístil ze židle do toho nejmatlavějšího bláta … K tomu bych rád dodal jednu jedinou větu: nemá si ho tam odkládat.

     Váš chudáček koníček

WP_20141208_010




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: