úterý 9. prosince 2014

     Mráz znovu na scéně.
     A samozřejmě ten s „malým m“, aby měla hnidopich služka klid na duši, co se týče jejího trapného slovíčkaření.

     Prostě mrzne, no.

     Ale objevilo se i sluníčko, po mnoha týdnech, takže služka ráno aktivně naběhla sebrat nám deky, za což by ji bílý (a nejen on) koník nejraději zardousil. Tak sakra snad není natolik slepá, aby neviděla, že od dek máme spláclé chlupy, a že jako fakt není košer to z nás TAKHLE stáhnout a zahřejte se, kluci, jak chcete…

     Zima!

     A ještě se nám posmívala, že jsme ulízaní jako psí kulky (k čemuž už opravdu nemám co dodat).

     Budiž jí ale odpuštěno, protože ani dnes jsme nebyli vystaveni kruté nepřízni osudu, a to takové té týkající sedla, jezdce a tak. Samozřejmě jsem si patřičně vědom faktu, že velkou zásluhu na tom má právě mráz, protože co si budeme namlouvat, v tomhle terénu žádná velká šaráda spáchat nejde, je to tak na zlomení nohy.

     Koneckonců stačí si poslechnout služku, když přes zmrzlý a předtím echt rozšlapaný tankodrom nese vodu nebo tak něco. To je takový výkvět jazyka českého, že by jeden brečel.

     A že si služka o víkendu neuvědomila, že je potřeba vykulit další balík a že ve dvou by se jim to dělalo lépe?

     Její problém.

     Aspoň bylo na co se dívat, protože minimálně dvakrát jí balík málem utekl k sousedům, jednou jí přejel nohu a pak se zasekl tak excelentně, že s ním nepohnula ani tam, ani zpátky a musela ohrádku kolem něho vytrhat a postavit jinak. Což se ve zmrzlém blátě dělalo naprosto výtečně, soudě dle jejího slovníku, a přitom šlo o naprosto zbytečnou práci, protože by úplně a naprosto postačilo tu ohrádku jenom vytrhat. My už bychom si s balíkem poradili.

     Váš chudáček koníček

WP_20141209_009

WP_20141209_010WP_20141209_011




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: