čtvrtek 11. prosince 2014

     Kopec, překvapivě.
     Nebude to trvat dlouho a služka ho bude mít i místo mozku.
     Ono snad už neexistuje nic jiného než kopec?

     Kdyby to aspoň nebyl pořád jeden a ten samý kopec. A debilní služčiny výmluvy, že se po té ledové kalamitě teď nikam jinam jít nedá, neberu, protože nad vyřešením této svízelné situace není potřeba dlouze bádat: co třeba vůbec nikam nejít, když už se téměř nikam jít nedá?

     Ha?

     Jako když házíte hrách na stěnu. Tedy ne, že bych to někdy vyzkoušel, protože bílí koníkové se takových věcí naprosto oprávněně bojí, ale na pointě to nic nemění. Ale tak aspoň že už se dalo klusat, protože krokem je to fakt donebevolající vopruz.

     Akorát ještě kdyby služka neseděla na Amíkovi, což z její strany znamenalo skoro až psychotický monitoring, jestli Ádě náhodou nedělám něco ošklivého. Jakože pokusy odskočit do imaginárního dostihu, lekat se stébel trávy anebo automaticky parkovat pod každým stromem, na kterém visí jabko, anebo u každého křoví, na němž se rdí šípky. Ono je občas nutné dvounožce popostrčit, aby jim NĚCO došlo.

     A že byl Amík dnes mnohem hodnější než já?

     No a co!

     Váš chudáček koníček

WP_20141211_001




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: