středa 17. prosince 2014

     Nic se nemá přehánět.
     A to platí i o vycházkách.

     Nebo k čemu je vlastně nutné muset v půli týdne ZASE na vycházku?

     Protože vymlouvat se na fakt, že přišly děti, je dost ubohé. U koníků se přece dá dělat tolik jiných věcí­… Copak se jim to ježdění ještě neomrzelo? Holčičky klidně mohly ty tři hodiny strávit jinak, třeba sbíráním bobků na celé pastvině, nikoliv jen vepředu, nebo mohly odklízet větve napadané kvůli vichru. Nebo nám mohly shánět mrkev!

     Ale ne, ony jdou radši jezdit.

     Divný to svět.

     A nejdivnější je služka, protože se ještě furt cítí nemocná, a celou dobu s námi šla pěšky, místo aby hezky zůstala doma a kurýrovala se, jak se na slušnou a spořádanou služku sluší. Pak má být zdravá, když se sama k sobě chová tak ohavně, a ještě k tomu je zároveň ohavná i na nás.

     Ale tak přežili jsme. Nejvíc fajn bylo, že na mně seděla Péťa, momentálně služebně nejmladší a s minimálními zkušenostmi, což byla megalomanská klika. Moc dobře jsem slyšel, jak služka vepředu kibicovala Áďu s Amíkem, jakože uvolňování, přilnutí a další příval všech těch sprostých slov, která opravdu nemáme rádi, a jen díky začátečníkovi v sedle jsem z tohohle všeho vyvázl se zdravou kůží.

     Klikař, dneska.

     Váš chudáček koníček

WP_20141217_010 WP_20141217_009




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: