čtvrtek 18. prosince 2014

     Soplím.
     V tomhle jsem totiž naprostá jednička.

     Protože žádný jiný chudáček koníček se neumí tak pěkně zasoplit jako já!

     Takže by milá služka mohla zvednout svou lacinou zadní část a naklusat nám koupit průduškový čaj, protože ten já žeru rád, neboť abych ho pozřel co nejvíc, musí ho služka nalévat do slušně velké porce jádra.

     A to se cení!

     A že prý úplně nejlepší bude koupit kýbl té průduškové směsi a dávat nám ho oběma, protože si ty virózy s Amíkem mezi sebou přehazujeme jako horkou bramboru, a že prý je to trapné.

     Já tedy znám mnohem trapnější věci, třeba jít pod sedlo, když je chudáček koníček zasoplený, ale co se týče nápadu s průduškovým čajem, nemám proti němu vážnějších výhrad. Tedy za předpokladu, že Amík nebude užírat MŮJ čaj, to je doufám jasné!

     Do kopce jsme samozřejmě museli, přes to nejede vlak, i když se soplí. Na Amíka po dvouměsíční absenci sedla Iva, a měli spolu pár výměn názorů, zatímco já se loudal kilometr za nimi. Velká výhoda stavu „zasoplený“, protože služka je ochotna akceptovat mé tempo. Tedy to šnečí, abych to upřesnil, snahy o nacválání by mi nejspíš neprošly stejně jako Amíkovi.

     Prostě máme těžký život.

     Váš chudáček koníček

WP_20141218_009

 WP_20141218_001 WP_20141218_004




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: