sobota 20. prosince 2014

     Počasí prostě boduje.

     Protože vichr, který tady dnes absolutně vládl, ten absolutně neměl chybu; hlavně proto, že z okna to venku vypadalo naprosto idylicky. Takový skoro až jarní den, se sluníčkem, kvetoucími sedmikráskami, pípající sýkorkou a rašícími pupeny. Protože přesně tohle trapně vyvolává ve všech jezdectví chtivých dvounohých naprosto mylnou a scestnou domněnku, že je NUTNÉ jít jezdit.

     Že by to byl hřích takového počasí nevyužít!
     Což je samozřejmě absolutní nesmysl, což my koníkové velmi dobře víme.

     A on když pak dvounožec vyleze ven a zjistí, že ho severní vítr ohýbá v pase a že zase takové teplo a hezky není, nastávají dvě možnosti. Inteligentní forma člověka si řekne „tak přece nejsem debil, abych v tomhle jezdil“, načež koníky pečlivě nakrmí, popřeje jim krásnou noc a příjemné trávení a vzdálí se, co nejrychleji to půjde, aby koníky nerušil.

     Bohužel kromě inteligentní formy člověka existují i exempláře typu „moje služka“, které si řeknou „tak přece nejsem mejdlo!“, přestože není nejmenšího pochybu, že jsou, i kdyby se na kousky rozkrájeli. A nepomůže ani fakt, že sluníčko pochopí vážnost situace a schová se za mraky, aby venku už ani nevypadalo, že je krásně.

    Jenomže to by moje služka nesměla být duševně postižená. Sluníčko nesluníčko mě osedlala a ještě mezi futry stáje si na počasí zanadávala. Špatný postup! Měli jsme se ihned obrátit, sedlo ze mě strhnout a hned servírovat večeři, místo klusovky ke hřbitovu. Protože jak foukal vítr, všechno žralo Finy!

     A skoro jsem šel domů sám, jakože bez služky. Nějak přestává být ostražitá, její milost, takže hlídat okolí musím já, a správně jsem během sestupování kluzkého kopce vyhodnotil, že vlevo za křovím číhá „cosi“ a že to „cosi“ žere Finy. A bylo nutné krizovou situaci řešit, takže jsem odskočil, nejdřív prudce doprava, a jelikož to služka nečekala a nebyla s to patřičně zareagovat, musel jsem se s nebezpečím vyrovnat sám a jal jsem se cválat z kopce.

     Jakože z toho blátivého, který podkluzuje, i když se jde nahoru.

     Nepadla ani jedna vulgarita, což je v případě služky samo o sobě znepokojující, a že prý kolik mi je a další blbé připomínky.

     Tak to je snad moje věc, kolik mi je, ne?

     Váš chudáček koníček

WP_20141220_005




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: