pondělí 22. prosince 2014

     No tak jsem si zakozloval, no.
     A co jako?
     Nebo on se snad ekologický systém zhroutí, když si během vycházky hodím hrbem?

     Párkrát?

     Konkrétně třikrát, a z toho dvakrát, když jsme na přičapnutých zadcích sjížděli kopec, takový ten rozbahněný a klouzavý… Ale můžu snad já za to, že si služka umanula, že tudy půjdeme zrovna dneska?

     To zase bylo keců, na můj účet. Přitom já se nikoho o práci pod sedlem neprosil a Amík také ne. Naopak jsme jasně a důrazně dali najevo, že se nám od sena nechce, jenomže to by někdo musel brát na naše potřeby ohled! A ne že si na nás tentokrát služka povolá posilu, oderve nás od žraní a honem do stáje, abychom stihli vyšlápnout Rozárčinu stezku.

     Jakože kopec, protože služka je letos kopci posedlá, pomalu si z toho vytváří novodobý druh úchylky, spočívající ve vypočítávání, kde a jaký je kopec a kolik jich je potřeba zdolat. A to i přes fakt, že odpověď je nad slunce jasná: žádný! Protože my se bez kopečků obejdeme! My jsme totiž koníkové, nikoliv kamzíci!

     A s těmi hrbáky si také myslím, že to služka zbytečně dramatizovala. Nikde přece není psáno, že si chudáček koníček nemůže v kroku hodit hrbem. Je to úplně stejné, jako když se ony dvě rozhodnou, že s námi zdolají úvoz plný popadaných stromů, přestože každý jen trošku inteligentně smýšlející jezdec by tudy nebohé koníky NIKDY netahal.

     A pochvalu, jak jsme to krásně zvládli?
     Tu ať si strčí za klobouk, na tu jim kašleme, jak správní kašlaví koníkové.

     Váš chudáček koníček

WP_20141222_005 WP_20141222_003




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: