středa 24. prosince 2014

     Vánoce.

     Den, kdy dvounozí jihnou a nosí nám dobroty a věší nám v dosahu všechny takové ty trapné věci na jehličnatých větvích, které se my pokoušíme sežrat. Tedy ty jehličnaté části, to ostatní většinou nažvýkneme a vyplivneme, ozdobám z umělé hmoty či lýka jsem na chuť doposud nepřišel. A pak za to dostaneme vynadáno, přestože je několikrát předtím zdůrazněno, že ty ozdoby jsou pro nás.

     Chápete logiku?

     Ale i návštěvu jsme měli, heč! Po obědě za námi zašla bývalá trenérka s rodinou a přinesli nám suché pečivo. Docela vtipná situace, protože pár desítek metrů za nimi pádila služka, která z cesty slyšela hlasy na pastvině, a protože ex-trenérka se s ohlášením exkurze neobtěžovala, trefil služku málem šlak.

     Ale může si napsat do deníčku rychlostní rekord, tahle bleskově to nikdy předtím nedala.

     Po úlevném zjištění, že návštěva nám přišla nadělit Ježíška, čekalo služku překvapení dne číslo dvě, kterým byl spěch majitelky Amíka, spočívající ve skutečnosti, že ráno neměla čas vzít vodu. A tak služka, toho dne vstávající v půl šesté ráno, aby všechno stihla, musela v blátě spáchat odchytávací akci „honem pro vodu“, co čehož se nám fakt zrovna nechtělo, protože jsme zrovna nahoře měli tolik pečiva, od Ježíška…

     Svět vážně není spravedlivý.

     A jestli si myslíte, že ve stáji jsme kromě tradiční večeře zalité průduškovým čajem dostali něco dobrého na zub či jinou formu Ježíška, tak to se tedy pěkně pletete. Služku zajímala jenom trapná voda, a aby byla ve Varech nejpozději v pět.

     Je blbá a vůbec nechápe Vánoce!

     Váš chudáček koníček

WP_20141224_031 WP_20141224_028




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: