pondělí 29. prosince 2014

     Fakt vtipné.

     I když ono je to spíš k pláči, vzato doslova. To si tak služka přijde, na odpolední krmení, a vleče sebou vodu a jedno z Áček, obtěžkané kýbly. Což bylo naprosto v pořádku, protože takhle by odpolední čas trávený u chudáčků koníčků měl vypadat, a to VŽDYCKY (tedy bez práce, ať už pod sedlem, či té vztahující se k vyvážení vody nahoru).

     Jen ať se dvounozí pěkně starají, když si nás pořídili.

     Ale jako zapomenout nasypat nám večeři?

     A přitom my tam stáli, vzorně seřazeni. Amík čekal v pozoru u svého žracího lavóru, já před vchodem do mé zrací ohrádky. A stáli jsme tam jako blbečkové asi hodinu, bez pohnutí, ale ani signály tohoto charakteru služku přes oči nepraštily. S Anetkou napustily vodu, uklidily bobky a nanosily seno, do obou beden, protože mrzne. A pak nic! Pak se naprosto nerušeně chystaly odejít, jakože domů, a služka ještě přišla úchylně zkontrolovat, jestli máme pod dekami optimální teploty, což je přesně to, co naprosto nejvíc nenávidíme.

     A pak zase nic.

     Prostě klídek, odchod domů, plné kýble u nádrže…

     A kdyby borec Amík, toho času nejchytřejší borec ve vesmíru, služku neupozornil velmi důrazným HO-HO-HO!, služka by snad opravdu odešla a kýble by zůstaly nevyprázdněné, na rozdíl od našich žaludků.

     Pak nastal děsný smích, protože to přece největší legrace, zapomenout chudáčkům koníčkům nasypat jádro, a k dovršení všeho jsme ještě dostali nařízeno „žerte rychle, je tady zima!“

     Jako kdybychom my mohli za to, že služka je úplně blbá!

     Váš chudáček koníček

P1000102 P1000101




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: