pondělí 5. ledna 2015

     Podařilo se.

     Zvládli jsme to!

     Rozbili jsme všechno, co jsme rozbít hodlali, a ještě jsme nalomili tu větší žrací bedýnku. Plán splněn na 120%!

     Služka přiklusala odpoledne a měla s sebou Ivu, zřejmě coby posilu, kdyby bylo potřeba kolektivně počítat do deseti a zhluboka dýchat, při pohledu na výsledky naší víkendové brigády. Hlavně moje žrací ohrádka, ta se nám fakt povedla! Majitelka Amíka se ji sice pokusila obnovit provizorně, ale ne úplně šťastnou formou, a nejvíc hrdi jsme na spodní ohrádku, která oplocovala úsek loňského Amíkova krmiště, od té doby hnojiště a kaliště, protože z té nebylo lautr nic a služka musela pod nánosem sněhu hledat tyčky, protože v některých byly hřebíky.

     Její nadšení ze sněhu bylo rovněž nepopsatelné, to byste museli zažít.

     Úkolem dne bylo zvýšit počet kanystrů na navážení vody, a jelikož služka ze zásady odmítá vozit nahoru vodu tekutou a dolů posléze zmrzlou, uchýlila se k alternativnímu řešení, a tím byl oheň. Vize krásná, teplo ohně že rozpustí led a kanystry budou opět využivatelné a že už se v nich nenechá nahoře zamrznout voda, že si to osobně služka ohlídá. Co si služka neohlídala, bylo ohlídání samotných kanystrů, toho času škvařících se v žáru ohně, takže ty dva největší z nich se jim povedlo připéct, čímž se jejich kapacita snížila o litr, a výsledkem hodinu a půl trvajícího ohně bylo cca osm čúrků vody, protože led celou akci zdařile bojkotoval.

     Prostě to nerozmrzlo a podobný efekt se vyskytl i u Ivy, která naopak ještě víc zmrzla.

P1000210

     Největší kino bylo řešení situace, co s ohněm, načež služka vyrukovala s nápadem, že nejjednodušší bude oheň zaházet sněhem (když už ho napadlo tolik, kurvadrát – řekla doslova). A tak se i stalo, akorát že vršek hromady vytrvale odtával, jelikož se tudy potřeboval valit kouř, a že prý jsme první koníkové na území naší krásné vlasti, kteří mají na pastvině aktivní sopku. Nejdojemnější byla služčina analýza týkající se oharků a hřebíků v nich stále ještě jsoucích, že prý když nad popelem bude echt velká hromada sněhu, která se ještě pořádně udusá, aby povrch zmrznul, tak že skrz to chodit nebudeme, protože v tomhle hrbolatém promrzlém terénu se každé větší nerovnosti vyhneme.

     Teorie pěkná, to se jí musí nechat.

     Jenomže my nejsme teoretici, a byl to právě borec Amík, který trpělivě čekal a sledoval z povzdálí, a když byly služka a ledová dáma Iva na odchodu, jal se jít sopku prozkoumat, hlavně co je vevnitř. A když do ní potřetí hrábnul kopytem, ruply služce nervy a že prý ať si klidně Amík ten svůj hnědej rypák spálí, a že jestli ráno budeme mít plná kopyta hřebíků, že to je náš problém.

     Je blbá. Vůbec není akční a nemá smysl pro výzkum. Typická ženská.

     Váš chudáček koníček

P1000209




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: