středa 7. ledna 2015

     Blbce jsme ze sebe udělali.
     Oprava: blbce z nás udělala služka!
     A to naprosto nechutně.

     Klasika, přiběhla odpoledne, ověšená kýblem (v pořádku) a stájovkami (což už úplně v pořádku není). A děsná honička, že nestíhá a jak je zimní čas naprosto na houby, když je tma v půl páté a blablabla. A zatímco hystericky pobíhala po pastvině a snažila se současně nalít vodu a nanosit seno do obou beden a připravit seno na další den a posbírat bobky, které se nám tentokrát podařilo naprosto mistrovsky umístit do hromady sena, které jsme označili coby „nežereme“, já a borec Amík jsme projevili nezvyklou dávku benevolence a samovolně jsme se rozmístili do našich žracích stanovišť.

     Jakože bez tradičních akcí „škatulata, hejbejte se“, kdy se navzájem vyháníme od cizího žlabu, rozbíjíme vše, co je v cestě anebo se do žracího stanoviště postavíme „napůl“, kdy půlka chudáčka koníčka čouhá a nejde kvůli ní zavřít. Což je přesně ta situace, kdy je chudáček koníček absolutně slepý a hluchý, co se týče signálů vysílaných služkou (jakože ustup a tak).

     A jak jsme byli odměněni, za vzorné čekání na stanovištích?

     Žádnou večeří!

     Prostě jsme tam stáli jako pitomci. Hnědá trubka nahoře, bílá trubka dole, hezky vzorně u žlabů a to tři čtvrtě hodiny. Pětačtyřicet minut života padlo vniveč! Protože než ze služky vypadlo, že se žádné žraní konat nebude, že hezky jdeme dolů do stáje, protože se půjde na vycházku, zestárli jsme o dvacet let. Hlady!

     Je blbá a ještě se nám smála.

     Naštěstí vycházka netrvala dlouho a proběhla v klidu a míru. Tedy pro mě, protože na mě služka posadila Peťku, a tak jsem se hodinu coural v bezpečné vzdálenosti za nimi, zatímco chudák Amík musel makat, služka ho minimálně půl hodiny prudila uvolňováním a dalšími takovými nesmysly, které si přivezla z loňského působiště.

     Někdo by si s ní měl vážně promluvit, tady fakt končí legrace.

     Váš chudáček koníček

P1000227




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: