čtvrtek 8. ledna 2015

     Poštvala na nás kováře.

     Což je jí podobné, na týrání tohoto typu ji užije.

     Jako kdyby neuměla ty pitomé podkovy sundat sama. Ale ona ne, ona si na to musí pozvat cizího mužského, a všichni víme, jak hrozně rád mám, když se mnou manipulují cizí lidé!

     Ani Amík z toho nakonec nevyvázl bez ztráty kytičky. Jeho služka nejdřív jen kovářovi ukázala, kvůli té přední noze, kterou Amík vyšmajdává dovnitř, a kovář že by tuhle nohu určitě udělal, ale že je blbost udělat jen jednu, a tak nakonec přišly na řadu všechny čtyři. A musela je držet služka, cha-cha, a dobře jí tak, neměla si tu věc s voláním kováře vymýšlet.

     Koneckonců kdo má to její skuhrání o bolavých zádech poslouchat? Už to trvá dva měsíce, minimálně.

     V původním služčině perverzním plánu dne bylo zahrnuto i ježdění, z jejího úhlu pohledu, pravděpodobně obligátní vycházka k loděnici, ale to jsem senzačně zahrál já, do autu. Poté, co jsem předvedl pohyb „chudáček koníček v posledním tažení“ (na což jsem měl plné právo, coby čerstvě zutý!), služka usoudila, že se mnou by to bylo fakt dlouho, a to i kdybychom šli celou dobu krokem a po asfaltce, tedy po rovině. A nemuseli jsme tudíž nikam. Hurá!

     A sníh taje, před očima. Služka to docela trefila, s hlášením, že jakmile ona sundá podkovy, že ten blbej sníh sleze. Asi už se těší na půl metru bláta.

     Váš chudáček koníček  

P1000251




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: