pondělí 12. ledna 2015

     Jménem našeho hnědobílého družstva bych rád poděkoval větru a dešti, neb hlavně díky němu jsme dnes nemuseli opustit pastvinu. Služka než aby zkoumala, jestli bude větší peklo se se mnou táhnout dolů a pak zase nahoru, raději povolala Áčka, a že vodu a večeře za námi nanosí silami společnými a jak jinak než s budovatelskou písní na rtu.

     Správný přístup!

     Tedy ty zásoby, nikoliv budovatelská píseň na rtu.

     Borec Amík nepřestává služku provokovat, svým naprosto neomaleným otevíráním soustavy vnitřních ohrad, tedy těch, v nichž momentálně elektrika neproudí. Ale něco mi říká, že by to neměl přehánět, tedy co se týče jeho exhibic přímo před služkou, protože i dnes v naprostém klidu dožral svou večeři, bez známek vzrušení poté přišel k mé žrací ohrádce, chytl do zubů lanko a otevřel si, aby mě mohl od mé večeře vyhnat. Služku s vidlemi číhající zákeřně za balíkem zaregistroval až v momentě, kdy ho vidlemi napadla (naštěstí pořád jen tou dřevěnou stranou), protože mrcha se záměrně ukryla na Amíkově slepé straně, ale to nic neměnilo na situaci, že jakmile se služka vzdálila ke krmelci, Amík si mou žrací ohrádku bezostyšně otevřel znovu a vstoupil, jako by se nechumelilo a žádný útok vidlemi nikdy neproběhl.

     Prostě borec!

     Měl bych ho požádat o zaškolení.

     Nevím, které z Áček nám přineslo dobroty, ale skutečně bych ocenil, kdyby jich příště bylo krapet víc, minimálně dvakrát tak tolik. Anebo ať borec Amík žere pomaleji, protože na mě skoro nic nezbylo!

     Mám těžký život.

     Váš chudáček koníček

 P1000300 P1000302 P1000304P1000309




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: