čtvrtek 15. ledna 2015

     Ona to fakticky udělala.
     Fakt že jo!
     Do všeho, co něco obepíná, pustila elektriku, a nemusím asi dodávat, jak jsme tímto jejím ohavným činem znepokojeni. A znechuceni!

     Přitom jsme během noci nikam nevlezli. Tedy Amík to zkoušel, protože Amík je borec, a borcové jsou na světě právě od toho, aby nepřestávali testovat schopnost služebnictva obstát v nejtvrdším režimu, ale tentokrát se žádné velké ohrádkové harakiri nekonalo, protože stvůra služka tu ohradníkovou pásku, toho času ještě bez proudu, uvázala tak protivně, že nešla vyháknout, ani když za ni Amík hubou tahal. Takto se mu podařilo vyháknout pouze horní lanko a uložit jej do sena na zemi, a když pak služka odpoledne přišla a začala se hrabat v elektrice (místo aby hned začala servírovat večeři, jak se na pořádnou služku sluší a patří!) a posléze proud nahodila, ozvalo se velmi zlověstné praskání.

     Ta odporná nechutná zrádkyně totiž koupila mnohem silnější zdroj, který si bez problémů poradí i s mnohem sofistikovanější sítí vnitřních ohrad a ohrádek! Protože jakmile lanka odložená Amíkem na zem začala probíjet, bylo to slyšet až na opačný konec pastviny.

     Zpanikařili jsme. Nemálo. Okamžitě jsme odskočili od plotu do bezpečné vzdálenosti padesáti metrů a rozčileně jsme na služku frkali, jako jestli jí nepřeskočilo, protože tohle přece nemůže myslet vážně! Přece nemůže ohrožovat naše přirozené devastovací potřeby, něčím tak brutálním!

     Bohužel služka vypadala, že to smrtelně vážně myslí, a když jsme se zvednutými ohony prováděli zhruba desátý upozorňovací okruh, kdy jsem před sebou monstrózní vyvalené oko doslova tlačil, pronesla něco ve smyslu, že už nás má plné zuby a že si nic jiného nezasloužíme.

     Taková sprostá lež!

     A dokonce byla natolik hnusná, že mě zavřela do žrací ohrádky s kouskem večeře, a čekala, jestli se Amík přijde ke mně dobývat, aby mi to všechno sebral. Jenomže Amík je hrdý borec, a místo aby jí na ten lep skočil, se odšoural nahoru ke svému žlabu a uraženě do něho hodinu civěl.

     Protože čeho je moc, toho je příliš. Copak jsme krávy, aby bylo nutné do nás pouštět větší rány?

     Tohle nezavání ničím dobrým. Co bude následovat příště? Koncentrák? I když tím nám pravidelně vyhrožuje, když něco odmítáme dožrat, že nás pošle na „ozdravný“ pobyt, kde se žrát naučíme úplně všechno, protože budeme rádi, když vůbec něco k žraní dostaneme.

     A to mě ještě čekaly dvě hodiny samotky, takže sám a opuštěn, protože mi ukradla Amíka na ježdění.

     Mám fakt těžký život.

     Váš chudáček koníček

P1000504 XX2 
P1000504 XX1




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: