sobota 17. ledna 2015

     Služka hned po ránu.
     Což nikdy nevěstí nic dobrého, to asi není potřeba zdůrazňovat.

     Naproti jsem jí sice přiklusal, protože jsem pitomec (tohle mi služka pokaždé řekne), ale zůstal jsem obezřetný, protože jakýkoliv výkyv v případě pevně daných denních schémat vede k nějaké nechutné zradě. Ono narušování stereotypu je samo o sobě velmi ohavné a mělo by se přísně trestat, protože pak jsme z toho my chudáčkové koníčkové zmatení a máme z toho zbytečně velké hodnoty adrenalinu a kortizolu v krvi.

     Akorát že zmatená dnes byla jen služka. Přitáhla v batohu zásobu vody, a když ji rozlévala a já se přišel napít, abych jí za krk mohl nacintat půl litrů, zdůraznila mi, že ona nemá mluvit vulgárně a že já ji k tomu naprosto neférově ponoukám.

     To určitě, celý nakřivo.

     A ona než celou tu svou trapnou přednášku ze sebe vysoukala, zapomněla, že je ráno, a udělala všechno, jako kdyby byl večer. Tak ono faktem je, že takové ty kontrolovací a uklízecí práce a sběr bobků provádí ona, a protože jsme měli nakadíno a rozbordeleno už ráno, nic divného jí na tom nepřišlo.

     Ale tolik sena, po ránu… Tolik sena, které můžeme do večera vyházet a pošlapat a pokadit, protože večer od majitelky Amíka určitě dostaneme jednou takovou nálož, to se nám náramně líbilo. Protože služka v případě ranního krmení zavedla taktiku „to si dožerou, hajzlíci, dej jim nového tak maximálně jedny vidle, aby se rozežrali“, což je naprosto blbá taktika, a už jen skutečnost, jak si ji sama výtečně porušila – no nemá to chybu.

     Měla by ráno chodit častěji, služka.

     Váš chudáček koníček

P1000526




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: