pondělí 19. ledna 2015

     Služka dorazila plna elánu, mladického nadšení a s úsměvem na rtu.
     Že prý je po víkendu stráveném s manželem pozitivně naladěná a že si rozhodně nenechá náladu zkazit hned dneska.

     To bych se na to tedy podíval…

     I když borec Amík byl přece jenom rychlejší, ale to je naprosto v pořádku, od toho je přece zrovna on borec. Borec Amík není žádné laciné mejdlo, a tak když nás služka oba nasměrovala z ohrady ven a že za námi zavře, zjistila, že moje vodítko není až tak dlouhé, a protože jsem pořád ještě chudáček pajdavý bolavý koníček, rozhodla se, že mě nutit k přešlapu nebude a že konec mého vodítka zajistí Amíkem. Prostě a jednoduše koncovku vodítka vzala a zastrčila ji Amíkovi vepředu za deku, aby natažené vodítko jakože demonstrovalo „furt tě držím!“, což je dost trapný a ohraný trik. Jenomže borec Amík nesnáší, když se mu sahá pod deku, a udělal na služku jeho mistrně propracované dílo, kterému se tady pracovně říká „sešívačka“, a protože součástí „sešívačky“ je i zlověstné kývání hlavou a důrazná a výrazná obličejová hrozba, tak borec Amík i zakýval.

     Akorát že on zakýval v momentě, kdy služka zahákla elektrickou pružinu, a aby nedošlo ke konfrontaci její osoby s ohradníkovým impulzem (což by si mimochodem zrovna ona zasloužila), přesunula svou obličejovou část směrem k nám, načež se její nos střetl s kývající se hlavou borce Amíka, a to doslova přímo.

     Jsou chvíle, kdy i borec Amík srazí podpatky a stojí v pozoru, aniž by do éteru hodil byť jedinou držku či napodoboval sešívačku, a tohle byla přesně jedna z nich. Nejsem si jist, jestli se Frostovy alternativní metody vedoucí k odnaučení vulgarit v případě služky nemíjejí účinkem, protože všechno to, co z ní vzápětí vypadlo, by se dalo krásně přirovnat k „asi už měla sakra absťák“.

     A že prý jestli jí poteče krev, tak že to nebude zdaleka poslední krev, která onoho dne poteče!

     Krev jí sice netekla, ale z hudrání úzce souvisejícího s potřebami smrkat lze usoudit, že až tak lehce z toho nevyvázla, a dobře jí tak, měla nám tu mrkev včera koupit!

     A nosní příhodou služčin šťastný a veselý den nekončil. Že nás musí dolů vzít oba, souviselo s faktem, že přes víkend se voda do zásoby sama nenavozila (za což nese odpovědnost samozřejmě služka, protože si válela šunky kdesi v čudu u Frosta), tudíž jsme měli všechny picí nádoby vysosané do poslední kapičky a dožadovali jsme se dalších. A služka že nás nechá napít ve stáji oba, abychom pak nahoře nevychlastali všechno, co se navezlo, a když jsem ve stáji vycucnul celý svůj modrý kýbl, upadla služka málem v mdloby, protože takto osobitý pitný výkon u mě viděla naposledy v době tropických veder.

     Cestou nahoru jsme s borcem Amíkem hráli takovou tu výbornou hru, jak když se jeden rozejde, druhý se okamžitě zastaví. Tuto hru je nutné hrát v takových těch nejvíc členitých místech, kde služka balancuje v kamení anebo na hraně něčeho kluzkého, a stejně tak je přínosné občas za vodítka zatahat, pootočením hlavy, aby se ocitla ve fázi „roztrhnou mě“. Protože když jste chudáček koníček týden bez pitomých podkov, tak nemůžete jít po cestě! Naopak musíte jít ve škarpě nebo v přilehlých svazích, deku je nutné rvát trním a roštím a stromy, skrz které procházíte soustředěně, aby trhliny byly co nejvýraznější. A pokud jste chudáček koníček s nákladem vody na hřbetě, je vaší společenskou povinností se nejdřív courat vzadu a posléze vyrazit dopředu a ideálně v momentě, kdy ten z nás vzadu zastaví, tak aby trhnutím zastavil služku a ta se obličejovou částí ocitla v dráze kanystrů s vodou, aby jimi vzápětí dostala přes hubu.

     A nevěřte tomu, že nás zabije, i když tím pokaždé vyhrožuje. Ona to neudělá, ona jen kecá. A to my samozřejmě víme!

     Váš chudáček koníček

P1000533




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: