pátek 23. ledna 2015

     Ona mi ten ocas fakt umyla.
     Chápete…
     V zimě, tedy v nejméně teplém ročním období, mi vypere ocas, protože jí přijde, že už je fakt moc černej.

     Rozuměl bych jejím myšlenkovým pochodům za situace, kdy by mě vyprala celého, protože nemlich stejně černé mám spodky všech čtyř končetin a hřívu také. A celou Bucas deku, protože dnes se mi podařilo na sebe nalepit komplet celé kaliště dole u stromu (tedy tam, kde to bývalo zahrazené, než jsme mobilní plot precizně rozebrali, a to tak, že služka doteď nenašla odvahu to tam oplotit znovu).

     Kdyby v zimě aspoň ve všem nefigurovala trapná studená voda, neřeknu půl slova!

     A to zdaleka nebylo všechno, protože dneska se na mně služka fakt vyřádila.

     Ani nevíte, jak rád bych veřejně ocenil, že mě dnes nenechala odstrčeného, osamoceného, osamělého, opuštěného a SÁM chudáčka koníčka nahoře na pastvině, když přišla pro Amíka. Zde musím kajícně přiznat, že jsem defenzivu nutnou k přežití tak úplně nedomyslel, protože mě mohlo napadnout, že když mi služka nasadila ohlávku, že jdu dolů také. A nebylo tudíž nutné vyvinout speciální a takticky promyšlenou akci, kdy se děsně nejvíc nenápadně vzdálíte od služky a čekáte, až ona bude otevírat pásku, a až ta páska, která je teď tíhou sněhu prověšená, klesne, tak honem přes ni ke vchodu. Protože služka ji vůbec nezvedla, nechala ji ležet a můj dokonalý plán zmizel v propadlišti dějin.

     Stejně tak level dvě, spočívající v důmyslném se nacpání mezi plot a Amíka, přestože na druhé Amíkově straně je šest metrů místa, protože naděje, že když budete schovaní v zákrytu kolegy, tak si vás lidé nevšimnou, je procentuálně poměrně vysoká. Ale nesmíte mít v závěsu za sebou na vodítku služku! Protože jakmile tu skrz metrové bahno vtáhnete do škvíry mezi borcem Amíkem a plotem, se zlou se potážete.

     Nevím, kam na ta moudra služka chodí, ale ty ultra trapné metody „fajn, tak si proces – Jdeme V KLIDU ke vchodu! - zopakujeme, a tentokrát bez vláčení“ už se mi docela začínají zajídat. Chodit umím i bez ní, tak k čemu je sakra nutné opakovat přesun ke vchodu?

     Místo aby byla ráda, že jsem do ní nedrcnul plecemi, protože to by letěla do bláta hubou napřed.

     A když jsem deset vteřin poté uskočil před čímsi, co prokazatelně žralo Finy, akorát že to nebylo vidět, se mě služka zeptala ledovým hlasem, kolik mi je doprčic let.

     Samozřejmě vím, kolik mi je doprčic let, ale uniká mi souvislost.

     Ve stáji na mě nejdříve tasila koště, protože se potřebovala skrz nánosy bahna dostat ke kopytům a zjistit, jak to s nimi vypadá, dva týdny po sundání podkov, a bohužel došlo i na vyšetřovací kleště. A ty já už poznám, takže když mě požádala, abych jí půjčil mou levou přední chudinku nožičku, předstíral jsem akutní fázi absolutní hluchoty, načež mi kýžená chudinka nožička zarostla do země a nešla od ní odlepit.

     Samozřejmě jsem zkusil služce nabídnout kompromis, jakože jinou chudinku nožičku, ale ona trapně trvala na té jedné konkrétní, a místo aby ocenila, že jsem jí nakonec vyhověl, mi kleštěmi promačkala střelku a posléze patky. Opravdu odměna za snahu, málem jsem umřel!

     A že prý absces a že už asi leze patkami nahoru a jestli prý zabalit do zapařováku hned, nebo počkat, až nebude mokro, abych tím nebrodil bláto, pokud to rupne. Doufal jsem, že ji třeba napadne spálit sedlo nebo tak něco, protože to by mou léčbu zcela určitě urychlilo, ale bohužel nikoliv, a na důkaz věčného přátelství mi pak STUDENOU vodou umyla ocas.

     Nesnáším ji. Studenou vodu i služku. Protože místo aby mi vykompenzovala půlhodinové utrpení, tak mě nechala trčet ve stáji samotného, když vzali Amíka pod sedlo, a to není fér!

     Váš chudáček koníček

P1000604

P1000598




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku:

A foto úchvatně vypraného ocasu by nebylo? :)