neděle 1. února 2015

     Třetí mrkev NIC.

     Tedy ne, že bych od služky očekával heroický výkon, co se týče výše a nasazení jejího inteligenčního koník kvocientu, ale takhle prokaučovat možnost vylepšit si skóre…

     Je blbá.

     Jsem si samozřejmě vědom skutečnosti, že od nás nebylo úplně taktické předvádět ty nejzběsilejší honičky, zrovna když za námi služka přišla na pastvinu, ale na druhou stranu, ona by stejně chtěla jít jezdit, tak jako tak. Je tím od podzimu posedlá a její stav zlepšující se tendence nevykazuje, což nevěstí nic dobrého.

     I když faktem je, že s předvedením decentního kulhání bych byl okamžitě z obliga a sedlo by tím pádem schytal borec Amík, to jsem úplně nedomyslel, ale při vytíženosti svého bytí přece nemohu myslet úplně na všechno.

     A tak jsme opět museli do stáje oba. Opět jsme se táhli jako příslovečný sopel, protože cesta dolů již byla namrzlá a nějaké služčino lamentování, že má asi natržený lýtkový sval, nás opravdu nevzrušovalo. Musel jsem přetrpět další kolo fotografování mé nejnovější finské čelenky, tentokrát s již vlaječkami vlajícími správným směrem, což se neobešlo bez menších dramat, protože i když služka čelenku nasadila správně, stejně to musela celé předělat, protože jednu stranu vůbec neměla zastrčenou v uzdečce.

     A pak že já jsem chronická brzda!

P1000718

     Stejně jako včera jsme zamířili zlehka zaklusat a tentokrát jsme kopeček vyšli úplně až nahoru, kde byl krásně navátý sníh a také lidé s pejskem, které jsem prostě MUSEL bedlivě sledovat, a to i když bylo nutné jít na zcela opačnou stranu než oni. A služka než aby pochopila, do jak krizových situací mě dostává, mě akorát buzerovala, že bych si měl hlavně koukat pod chudinky nožičky, ne po všech čertech, že ona to za mě dělat nebude.

     A on se jí o to snad někdo prosil?

     Po večeři jsem byl opět vypuštěn napřed, aby služka při zamykání stáje nemusela manipulovat s tolika koníky najednou, a tentokrát jsem místo ke psí misce zamířil do kozlína, podívat se, jestli je tam ještě pořád to samé nic, co minule. A jelikož borec Amík čekající na služku usoudil, že tam tedy asi něco bude, když tam jdu, ráčil se mě následovat, a tak když se služka otočila, žádného koníka kolem sebe neměla a nastalo obligátní nadávání, jestli nejsme úplně blbí a že až si tam zlámeme nohy, že ona nás z maléru tahat nebude.

     Celí nakřivo, lámat si někde chudinky nožičky. Kam na ty nápady chodí?

     Váš chudáček koníček

P1000707




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: