pondělí 24. ledna 2011

Konečně! Konečně se nežaluje jenom na mě.
Jaká to úleva!

Hrdinou dne se stala Sára a to ještě dřív, než ráno opustila stáj. Hanka stáj nepoznala, když tam přišla, protože Sářin box byl efektivně vyvrácený, a to směrem dovnitř, zatímco kobylka se tvářila jako nejnevinnější tvor v celé galaxii. Protože ona přece nic a nikdy!

Prekérka byla, že Sára měla pootevřené dveře od boxu, takže Hančin prvotní šok byl „Finovo obilí!“, ale naštěstí se jednalo o plachý poplach. Jako co bych si býval byl počal, kdybych přišel o oves, o lněné semínko, o řízky a další věci, které bych dost možná ani nežral, kdybych je neměl v jádru zamíchané a ochucené melasou; ale jsou to MOJE věci a žádná Sára mi do nich nepoleze.

Počasí mě nějak neposlouchá. Buď se služka naučila ovládat woodoo a uhranula ho, nebo ukecala Mišmoňku, aby sundala Gumískovi z kopyt vyhazováky. Jinak si nedokážu logicky objasnit fakt, že sněží a sněží. Sice to hned taje, ale vrstva sněhu se navyšuje a nemusím snad dodávat, že to vůbec není dobré, protože takhle služka ježdění (mučení) nevzdá.

Ale dneska nedorazila, uf. Den jsem strávil ve společnosti Sáry, pokud hobit nehrál tu jeho hru „chyť a nepusť“, ve které figuruji já (resp. můj orvaný ocas) a deka. Ohledně mého ocasu všechno prasklo, když sníh slezl, protože vytrhané žíně se válely i v místech, kde bych si je neměl o co odrbat (jak jsem byl nařčen), takže obvinění spadlo právě na Sama, a služka se na něho dívá křivě (pokud mu zrovna nehází MOU mrkev, či (v horším případě) MŮJ banán.

A stejně na mě žalovali. Že nežeru dlouhé a tvrdé seno, že ho akorát vyházím z bedny a nezájem.

No a co jako? Je to moje seno, budu si s ním dělat to, co já uznám za vhodné.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: