úterý 3. února 2015

     Tolik virválu kvůli jednomu popruhu na dece.
     Jako kdybych já mohl za to, že se milý popruh rozhodl se od deky oddělit!

     A služka místo aby byla ráda, že jsem si ho při polední pastvinové cvalovce „všechno žere Finy“ neušlápl, mi vynadá.

     Psal jsem už, že mám těžký život?

     Asi nedostatečně důrazně, řekl bych.

     Služka se aspoň procvičí v navlékání režné nitě do ucha té nejmenší jehličky, kterou si přinesla z domova, protože to je pokaždé kino za všechny prachy. Mimo toho mi uchází smysl služčina počínání, protože ten popruh stejně utrhnu znovu, až se budu válet. Ale ono tak je se vším, v případě mé služky. Měla si pořídit koníka houpacího, když ji tohle tolik rozčiluje!

     Pod sedlo jsme tentokrát šli oba a spolu. Naštěstí! Už tak jsem byl nemálo vystresován, že dojde k nelidskému opakování včerejšího modelu, ale služka na dnešek povolala všechny děti a tak jsme byli zneužiti oba naprosto stejně.

     Borec Amík se během klusové zkoušky u Loděnice zlehka rozvášnil, takže jej musela služka usměrňovat, a že prý by se to sluníčko mohlo se svými projevy uklidnit, když je teprve únor, a ne mystifikovat chudáčky koníčky zcela zavádějícími domněnkami, že je jaro. Amík paprsky peroucí do jeho zimního kožichu úplně dobře nestrávil, viditelně toužil po vypuštění ventilku, jenomže když je všechno zmrzlé na beton a vrstva sněhu je směšná, žádná velká hitparáda z toho nehrozí. A tak aspoň symbolicky caploval, celou cestu zpátky do stáje.

     Já ne. Já jsem byl hodný bílý koník, aby mě služka nemohla pomlouvat. A co hlavně, ještě pořád je ve hře ta třetí mrkev!

     Váš chudáček koníček

P1000749

 P1000755 P1000758 P1000759




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: