středa 4. února 2015

     Mráz s malým (aby služka měla klid na duši) to vzal už docela pevně do své režie, zázrak, že voda dneska ještě tekla.

     I služka vypadala velmi věrohodně, když dorazila, protože v tomhle počasí pod sedlem nic moc vymyslet nejde. Tedy spíš nic, než moc, když je všechno zmrzlé, a směšný poprašek foukající z nebe tomu nepřidal.

     Služka se až ve stáji rozhodla, že prostě NEVYMĚKNE a že jezdit půjde.

     Ach jo!
     Proč v jiných věcích vyměkává a zrovna v téhle nikoliv?
     To není fér.

     Hlavně jak je všechno zmrzlé, tak nerad chodím po čemkoliv tvrdém, a protože borec Amík musel zůstat ve stáji a čekat na mě, jal jsem se vyrazit k mostu s nejvyšší obezřetností. Víte jak, opatrnosti není nikdy nazbyt! A fakt mě netrápilo, že za námi jede auto, a že služka tlačí za všech sil, abych alespoň ustoupil na tu stranu mostu, na níž je chodník. Mě totiž tohle VŮBEC nevzrušovalo, protože jsem potřeboval vyřešit cosi, co odkudsi žralo Finy, a to prostě bylo prioritní. Rozhodně víc než nějaká trapná služčina žádost o stranovou práci, když je most zamrzlý a já zrovna potřebuji jít jinudy.

     Ale jinak myslím, že na louku nad centrální kotelnou už asi chodit nebudeme, v tomhle počasí, protože klusat se v tom nedá a služka vymrzla na kost. A ona když je vymrzlá na kost, tak má zmrzlý i humor a s tím se fakt existovat nedá, protože pak jí nemůžete ani šlápnout na nohu nebo tak něco, je schopna kvůli takové nicotné banalitě být hrubá, násilnická a vulgární.

     Ale koleduje si, holčička, protože jestli na mě bude sprostá, řeknu to právníkovi, a on jí udělá pořádný WARNING.

     Váš chudáček koníček

P1000764




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: