čtvrtek 5. února 2015

     Konečně!
     Konečně přišla pozdě, takže nestihla ježdění.

     Tak doufám, že tato situace bude mít vzestupnou tendenci, přestože nárůst denního světla hovoří v můj neprospěch, je ho čím dál víc a to nikdy nevěstilo nic dobrého.

     A zaúřadoval notně i mráz /s malým/, protože tentokrát už voda ve stáji zamrzla, jakože v trubkách. Jenomže služka prý trpí nějakou zvláštní úchylkou předvídavosti, protože měla v nádobách vodu naškudlenou v tekutém skupenství, ale já bych to její sebevychloubačství zase až tak vážně nebral, protože mám nejapné tušení, že víc než předvídavost v tom figurovala předpověď počasí.

     Ale tak důležité je, že jsme nemuseli pod sedlo. Nechat mě samotného nahoře plných dvacet minut, což je přesně ta doba, která služce stačí na vyvezení vody k nám nahoru na pastvinu ze stáje, bylo sice ohavné až na půdu, ale já jsem statečný kluk a poradil jsem si s tím. Dokonce jsem ani moc neřval, že prý mě bylo slyšet jen dolů k viaduktu, ale ani na to bych nesázel, protože to by se mi přece borec Amík ozval, kdybych byl slyšitelný.

     Myslím, že služka tak trošku kecá a zveličuje to.

     Stejně tak mi hlava nebere tu hromadu připomínek týkající se množství bobků, které strategicky umisťujeme zásadně poblíž krmelce, což je přesně to místo, kde je služka mít nechce. Přitom to jsou naše bobky a my si je můžeme trousit, kde my uznáme za vhodné, nepotřebujeme k tomu přednášku a návod k použití. A že jich byla dvě plná kolečka, která služka musela vyvézt?

     Není náš problém!

     Váš chudáček koníček

P1000769 P1000766




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: