sobota 7. února 2015

     Služku ráno lehce zaskočil fakt, jak HODNĚ už mrzne.

     Nejsem si úplně jist, co přesně očekávala, když to přesně takhle meteorologové nahlásili; dost možná zkoušela večer vodě domlouvat, jestli by paní voda byla tak hodná a do rána zmrzla jenom trošku, abychom mohli pít celou noc.

     Přitom my nejsme žádná mýdla, protože si umíme poradit v obou případech, jak u služčiny anti-mrznoucí nádoby, tak i vaničky, chce to jen trošku praxe. Nejjednodušší je předstírat, že máte úplně strašně nejvíc děsnou žízeň, a když služka vlastníma rukama vyhází led a řve u toho jako tur, že jí mráz (s malým) zalezl za nehty a že na tohle jednou umře a že strašně nenávidí tu velmi ošklivou zimu, tak se jít vzápětí napít tam, kde ten led ještě plave.

     Protože ona vás praštit nemůže, když má pracky totálně podchlazené, upadly by jí.

     Borec Amík s ní musel do stáje pro vodu, takže jsem zhruba dvacet minut nepopsatelně trpěl samotou a odloučením, ale pořád lepší varianta než jít pod sedlo. A sedlo úplně původně v plánu bylo, ale od toho jsem se naštěstí zachránil svou včera citlivou pravou zadní nožičkou, a jelikož cesta dolů je sama o sobě klouzačka, služka opustila i od nápadu mě vzít ke stáji také a vyzkoušet, jestli kopyto bolí či nikoliv.

     Někdy se výkyv počasí šikne, neschopenka jako vyšitá minimálně do pondělka. Preventivní neschopenky mám velmi rád!

     Váš chudáček koníček

P1000817 P1000820




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: