neděle 8. února 2015

     Mrkev.
     Strašně moc mrkve.
     Mrkvový ráj!

     Nevím, co přesně se stalo, ale za své bílé já doufám, že se to nestalo naposledy. Mé nářky (navíc naprosto oprávněné, nezpochybnitelné, relevantní a kompetentní) konečně byly vyslyšeny. A nejen to!

     Protože dnes odpoledne na mě čekalo kilo mrkve. Kilo jakože celý balík na posezení, nikoliv rozdělené na mikročástice a odevzdávané ve velmi nepravidelných intervalech, hraničících se skoro až týráním. Když pominu skutečnost, že jsem se o ni musel hloupě rozdělit s borcem Amíkem, jednalo se zřejmě o nejpodstatnější a vlastně i zásadní událost letošního roku!

     Tedy prozatím, protože příště třeba té mrkve budou kila čtyři, ale nerad bych předbíhal událostem.

     Mimo toho jsem moc dobře slyšel, že té mrkve je opravdu víc, protože dárci se sešli celkem dva, a hlavním iniciátorem této báječně oranžově laděné neděle byla Frostova maminka, která jediná konečně pochopila, jak strašně důležité je dopřát chudáčkům koníčkům mrkev a postavila se k této výzvě čelem.

     Navíc formou fungující koncepce, protože služka fakt srazila paty a mrkev společně s Frostem přitáhli hned dnes, nikoliv za dva světelné roky. Sice ne všechnu, protože druhým dárcem byl právě Frost, zřejmě aby rodině nekazil pověst, a on sám nám rukou spravedlivou rozdal pravděpodobně balík zakoupený jím, nikoliv ten plně prvořadný, ale v tomto případě jsme ochotni tuto skutečnost velkoryse tolerovat a ponechat bez sankcí.

     Tedy za předpokladu, že služka zítra navalí zbytek, protože jinak si budeme oba stěžovat, a až se to služčina tchyně dozví, tak si to služka pekelně vyžere.

K žádné jiné zásadní události nedošlo, během dneška. Počasí vtipkovalo a prokládalo pražící sluníčko sněhovými fujavicemi, takže jsme služce tak trošku posunuli žrací bednu, když jsme se nemohli dohodnout, kdo bude stát po větru a kdo naopak proti větru. Pravdou je, že služka se nad pozicí žrací bedny hloubavě zamyslela, když jí potřetí hromádka nabraného sena z vidlí odletěla a přistála nahoře ve špičkách trní, a že prý to napřesrok vymyslí, aby na nás „takhle“ nefoukalo.

     Tak nevím, jestli máme bát nebo radovat.

     Váš chudáček koníček

P1000838 P1000828 P1000836




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: