úterý 10. února 2015

     Skoro jsem z toho vyvázl.
     Skoro ano!

     Řeč je samozřejmě o práci pod sedlem, protože když pro nás dnes odpoledne přišli, byli celkem tři a nadšení (tedy z těch mladších) přímo čišelo. I proto služka na asfaltce u stáje uspořádala akci „zaklušeme a uvidíme“, která se měla týkat mého v pátek pobolívajícího kopyta, akorát že v režii nováčků se konalo pouze „uvidíme“, přičemž ani to nepřineslo žádný efekt, protože klusat za dítětem jsem striktně odmítl.

     Tak přece nejsem úplně blbý, abych někde na silnici šaškoval, když vím, že mě Terka se svými osmi a půl kily neroztáhne. Zkusilo se to dvakrát, jednou dokonce s klacíkem v dětské ručičce, ale ani to jsem nepovažoval za hrozbu, které by bylo nutné se věnovat, notabene když zlověstně se tvářící služka byla dostatečně daleko (aby prý dobře viděla, jestli chodím čistě).

     Bohužel služka usoudila, že z bojiště se takhle odcházet nebude, převzala si Amíka, a poštvala na mě děti dvě, z čehož jedno udávalo směr a druhé vzadu simulovalo útok, a tak jsem raději zaklusal. Protože jít počtvrté zase až někam úplně dopryč směrem od Amíka už opravdu fakt ne.

     A že prý to vypadá dobře a že pod sedlo půjdu také.

     Asi mám těžký život, s těmi neschopenkami se mi zrovna nedaří, na tom budu muset ještě zapracovat.

     Původní plán zněl „k loděnici“, ale hned na první křižovatce prováděla policejní hlídka kontroly vozidel a služka si nebyla úplně jistá přesným zněním vyhlášky týkající se vodiče se dvěma koňmi na ruce, a tak jsme se hodinu courali městem. A byla to docela švanda, protože všude bylo plno velmi zajímavých věcí, a hlavně jsem si pamatoval místa, kde jsem v průběhu let 2003 – 2013 dostal něco dobrého na zub, takže jsem se tam vždy bez váhání hrnul a služka z toho měla záchvaty smíchu.

     Jako kdyby na tom něco k smíchu bylo. Co když tam ta paní s tím jablkem ještě čeká, na mě?

     Jsou věci, které ona prostě pochopit nemůže.

     Váš chudáček koníček

P1000857P1000859




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: