středa 11. února 2015

     Sluníčko.
     Sníh se služce před očima mění ve sračky, z čehož ona pokaždé kvete blahem.
     Hlavně když se v tom důkladně zválíme a borec Amík znovu utrhne ten služkou již několikrát přišitý popruh, právě proto že Amík je největší borec ve vesmíru.

     Samozřejmě se ho ve všem snažím následovat, protože Amík je můj jasný vzor, ale co si budeme namlouvat, vzor je vzorem právě proto, že je ve všem lepší. Ne, že bych se dostatečně nesnažil, protože i já jsem vyrobil na dece díru, byť v porovnání s Amíkovým dílem jde o slabý odvar, ale ještě to pár let tréninku chtít bude, o tom žádná.

      Práce nás bohužel neminula. Proč třeba služku nenapadne aplikovat zaražené vycházky, coby trest za potrhané deky? Měli bychom volno minimálně do listopadu, zatímco takto jsme museli dolů, a bylo to dobrodružné, protože na druhé straně toho směšného rádoby plotu pobíhal hřebec a ukazoval na Amíka taková ta výhružná gesta. Borec Amík nereagoval, protože borec Amík na své pravé straně nevidí a služka si ohlídala, aby chudák borec nemohl hlavu otočit ani o milimetr. Takže borec soupeře sice slyšel dupat, ale jeho hrozby neviděl, zatímco já to všechno viděl a chtěl jsem ho bránit a jít to tomu černému koníkovi vysvětlit, jenomže to bych na druhé straně vodítka nesměl mít blbku služku, která absolutně nemá pochopení pro pánské vztahy.

     A taková pěkná bitka to mohla být, mám fakt těžký život.

     A asi nám začínají těžké časy, protože dnes jsme museli klusat podstatně dál než obvykle. Kromě toho služka zapomněla ve stáji vodítko, takže borce Amíka s méně zkušenou Péťou v sedle jistila uchopením otěže, a to se mi nelíbilo. Nesnáším, když se kluše hlava-hlava natěsno, a tak jsem se vlnil a neustále jsem chtěl padat do příkopu vedle silnice, a služka mi slíbila tři utržené a o mou bílou hlavu omlácené nohy hned během prvních pěti minut.

      Jako kdybych já mohl za to, že ona je blbá a nevezme si vodítko!

      Mimoto se mi nelíbí klusat v botičkách. Služka sice prohlásila, že mi dá čas si to osahat, než po mně začne chtít něco víc, než jen klusat na volné otěži, ale já bych to takto optimisticky neviděl. Jsem si jist, že osahávání botiček vlastně ani nemá smysl a že naprosto nejlepší by bylo se veškerého ježdění vzdát, minimálně na deset a více let.

      Ale jak to sakra zařídit, aby to blbka pochopila?

      Váš chudáček koníček

P1000863 P1000862




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: